Souboj beze zbraní

Takhle nějak může vypadat den, když člověk je s někým ... (Je to pro změnu zase písnička :->)

Každé ráno, když se soužím, když po tobě toužím mě nenecháš spát. To potom do naší soukromé války pozvu Šrámky a Hálky a začnu ti hrát. Opásám si tě stříbrným větrem a vlněným svetrem snad zaženu chlad. Kyticí růží ti zaženu splíny a přilbu hlíny zkusím na hlavu dát. Pak spolu upadnem až tam, kde byl Baudelaire a pár jeho známých, co jsem vždycky chtěl znát. Kouknem se do zdechlin co dlouho už hnijí a můžem s chutí jít poobědvat. Kolem páté pak u šálku čaje pravda nahlas si zpívá a lež zkouší lhát. potichu Vysockého kdosi hraje a to je povel si svačinu dát Ještě ti ukážu, jak zněl kdysi Verlaine, jeho umění básní, které mám tolik rád A když se rozlije záludná luna, tak už jen dobrou noc a spát … Dobrou noc a spát!

---