Sen

prostě zamilovanej

  Sen

 

Kraj smyslnosti, území bez času i bez tvaru,

kraj ladných křivek, tužeb i vášní.

Nic neskryto, leč zahaleno do horkého oparu,

vše tak opojné, tak zvláštní.

 

Bloudím tím panenským rájem,

zemí rozpálených ženských pokladů.

V těle mi propukl ďábelský zájem,

pln nestoudných a žhavých nápadů.

 

Bříško pevné, ňadra plná, boky hladké,

jednou dvakrát slabě polknout – to mě nutí

teď okusím chuť té kůže – ó jak sladké...

vnadné tělo a zadeček k nakousnutí!!!

 

V očích jiskří, krev mi bouří,

v srdci rozvášněly malé plamínky.

tu rozlila se mlha, vše ztrácí se v kouři,

Byl to jen sen? Nebo vzpomínky?

 

Ležím sám v posteli, pot z kůže mi stéká,

když myslím na svého Andílka,

úsměv v duši vzkvétá.

 

Možná to jen byla pouhá

ztělesněná moje touha...

 

 

Touha po mé lásce – krásné Zlatovlásce.

 

 

---