Chtěl bych ti říct

...ale nevím jak....

Každý den nad tím přemýšlím o zbytečnosti svého života a přichází do každičkého kousku mého těla a duše...vše se točí kolem tebe, každý aspekt mého života je tebou ovlivněn a spjat s ním, ty jsi cesta mého života, po které jdu ale jen já.
Ani netušíš jak moc bych to chtěl změnit, kdybych věděl způsob jak probudit lásku,....jenže ani nevím zda v tobě spí, či ne...vlastně nevím ani jestli je to možné. Mohl bych začít větou od prvního okamžiku, co jsem tě spatřil....ale to není to co mám na mysli, chci říct, jak moc mi chybíš každý den a jak je mi smutno, přestože není
okamžik, po kterém se mi může stýskat, ale tvá přítomnost mi dává strašně moc. Nevím jak to tam uvnitř sebe cítíš a jaké pocity proudí tvým srdcem, když jsi se mnou. Nebo city....ale věř
Dal bych cokoliv za to, abychom mohli být spolu, ale ne pokud bychom k sobě necítili něco hlubokého a upřímného....to bych ti jen ubližoval a to nemohu, přestože připouštět si stále tuto možnost je pro mne mnohem těžší. Kdo jsi, že jsi můj život otočila naruby...a proč to tak je když to nemůže být vzájemné ?
Jsou otázky, na které asi odpověď nenaleznu, ale ty ostatní mohu nalézt jen s tebou. Chtěl bych ti říct jak moc upřímně a hluboce tě miluji,
vím, že tato slova asi nic nezmění ale nikdy bych si neodpustil, kdybych ti do očí neřekl, co k tobě cítím, jak moc tě potřebuji, jak moc bych chtěl být s tebou, jak moc jsem bezradný...

---