Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ dlouhé chvíle
26. 01. 2003
4
0
1039
Autor
Audrey
Svázána pevně těď čekám,co bude,
zdali den nebo bezesná noc.
Napětím strnulá jako poprvé,
z dlouhé chvíle volám o pomoc.
Někdy jsem pírko,co na zem kleslo,
někdy jsem země,co vznášet se chce.
Včera po čase srdce mi pleslo,
radost však záhy vzala za své.
Já nechci uhnívat zaživa v hrobě.
Mám-li však zemřít,nu dobře,tak ať!
Za ten hrob vděčím přec jen a jen tobě
-za rakev i za ten ostnatý drát.
Svázána drátem tak pár roků dlouhých
v bolestech ležím a těžce dýchám.
Ústa mi umlčel z pavučin roubík,
pomoci,té se už nedovolám.
Dracula:Díky,zajímavé přirovnání.
Dejf:Máš pravdu,to tam všechno je.Dík za pochopení.
Zapomenutá, opuštěná, osamělá, vyděděná, po životě toužící a umrtvená a snad i znásilněná ... prostě drsný. TIP
hlavně, že je to "pro radost" :))
i když - mně u toho srdce zrovna nepleslo :))
roubík z pavučin vyplivni a pusť se do toho, křič o pomoc, někdo přiběhne....pěkné t
Astalavista
28. 01. 2003
Astalavista:Prostě píšu,jak to v danou chvíli cítím,takže ta dílka občas zrovna nesrší optimismem.
Ps.No,lenivá asi jsem:)
Quinn:Děkuju moc.
Ten konec mi nějak nesedí, ale jinak to na mě působí takovým tim tvým stylem...
Líbí se mi: Já nechci uhnívat zaživa v hrobě.
Mám-li však zemřít,nu dobře,tak ať!
Za ten hrob vděčím přec jen a jen tobě
-za rakev i za ten ostnatý drát.
☼ TIP