Duha

Bylo nebylo žila jednou jedna malá vlaštovka. Bydlela v malém hnízdečku pod střechou domečku na okraji města. Měla svůj tajný sen, dotknout se duhy. Snažila se proto ze všech sil.

Jednou se proto rozhodla, že poletí ke slunci. Slyšela totiž, že duha vzniká ze slunečních paprsků. Letěla dlouhou dobu. Její křídla bolela únavou, byla uhřátá až skoro spálená od vzrůstajícího žáru. ale ke slunci se stále nepřibližovala Vrátila se tedy zpět do hnízda vyprahlá a vyčerpaná.

Další týden se zotavila tak se rozhodla zkusit opačnou stranu. Řekla si, že poletí do  tmavých mraků, neboť slyšela, že  duha vzniká z kapek deště. Letěla  velmi dlouho, protože to byla vytrvalá  vlaštovka, ale svého cíle  ani tentokrát nedosáhla. Jen její křídla byla celá mokrá, ona celá byla unavená a  prokřehlá zimou a tak se vrátila raději zpět do hnízda.

Příštího rána vlaštovka létala jen kolem domu. Náhle  uviděla  nádherné barvy na otevřeném okně. Děti z domu si malovaly a  potom zapomněly barvičky uklidit. Vlaštovka se na barvičky vrhla, protože si pamatovala, že duha je tvořena duhovými barvami. Brzy byla celá umazaná. Zase byla zklamaná, nenašla co hledala. Ale tentokrát aspoň nebyla tak unavená, dokonce,  když se v louži koupala,  začala se sama sobě  smát. Za chvilku byla zase  krásnou modrou vlaštovkou.

Po svém barevném dobrodružství  už  vzdala své úsilí, ale na svůj sen nezapomněla. Prostě přijala do svého života jak všechno horké a zářivé, tak i šedé a chladné.

Jednoho odpoledne  se potom stala zvláštní věc. Začalo pršet, proto se  vlaštovka  schovala hlouběji do  svého hnízda. Najednou se mraky otevřely, a otvorem začalo zářit slunce. A najednou tu byla ona, nádherná zářivě barevná duha. Svou září plnila všechna srdce radostí a nadějí..

Vlaštovka seděla ve svém hnízdě tichounce a ani nedutala. A pak, duha se tiše přiblížila k jejímu hnízdečku a  jemně se dotkla  jejího srdce. Nyní už  vlaštovka pochopila.. Když zkusíme vše, co je v našich silách, přijmeme dobré i zlé v našem životě,  a přesto  nezapomeneme svůj sen, pak si sáhneme  i na duhu....

Rainbow 

Once upon a time there was a  bluebird living in a small nest under the  roof  of  a  small house. She had a dream    ..... to touch  the rainbow.  So she tried  all the best  to  find  it.

 Once  she decided  to fly to  the Sun, as  she had  heard  that the rainbow is made  of  sun shine rays. She flew for a long time  but she couldnt reach  it but her wings  were   tired  and nearly burned as the  Sun was   hot too much. She  came  back to her nest  thirsty and  exhausted.

 The next  week  she felt  better  so she decided to try the  opposite side , to  fly to dark  grey clouds  as she had  heard  that the rainbow is  made of raindrops. She  flew  for  a long time  but she didnt reach the  rainbow again, but her wings  got  wet,  all of  her was  cold  and she  hardly  got back to her  nest, completely tired  again.

The next  morning  the  tired bluebird  just flew  around  the  house.  Surprised  she saw  wonderful colours on the open window. Children from the family started  painting  and  left their paints  there. The bluebird  wanted to find  rainbow   in them  as she had heard  about the colours of rainbow.  Soon she was  dirty  and  a little disappointed  again, but this time  she  wasnt  tired.  She even laughed   a lot as she was washing herself in the  water to become  a bluebird again.

 After that  painful and  paintful  adventure  she gave up streaming but she  didnt  forget her dream .  She just  accepted  all the  hot and  shining and all the grey and  cold in her life.

Suddenly in  the afternoon one  day  a strange thing  happened. It  started  raining and she  had to hide  deeply in her nest, not to get too wet  again. And then, the clouds opened  a bit and   beautiful sunshine rays  came  through the  hole..  And there it  was.. the rainbow... shining  with bright  colours and  filling  the hearts  with a hope.....

The bluebird  stayed  sitting in her  nest  and did not move... And  as  she was  sitting  quietly  the rainbow  came to her  and touched  her  heart too.  Then  she  knew ... If  we try everything possible and we  accept both bad  and good  in our life but never forget our dreams  we will reach the  rainbow......