pravda?

...takovej noční pohnutek...

Jak vlaštovky všichni kroužíme kolem pravdy a kloveme jí do očí, v domění štěstí. Jak můry jdeme za světlem, za sebou necháváme tmu a nevíme kam dál. Jen vpřed, víc nevidíme a je nám to fuk. Jdem jak slepí koně, jak krtek v zemi jdem a ptáme se kam. Kdo nám svítí na cestu? Kdo nám hází klacky pod nohy, když ne my sami? Chceme se lyšit a přitom jsme stejní. Všichni STEJNÍ. Hledáme a nalézáme co nechcem, víme a chceme vědět nesmyslně mnoho zbytečných věcí. Sníme a ztrácíme pevnou půdu pod nohoama, v záři světla se ztrácíme v dáli a měníme se v ptáky. Kroužíme a tiše křídly máváme, víříme vzduch a pochyby lidí, jejich snů a dnů strávených hledáním nenalezené pravdy. A jak ptáci smai hledáme, už ne pravdu, už ne lásku a pohlazení, sílu, snad pokoření, chválu a políbení ... a hlavně.. hlavně zapomnění. Zapomnění bolestných slov, zapomnění minulých skutků, špatných vloh. Zapomění lidí. Teď už jen mávat perutěmi a sálat radostí, jen milovat a žít a nich nehledat - a chít - chtít....

---