Tulák a řeka

Hvězdy se vezou na velkém voze
měsíc na obloze jasně svítí
pramínky řek se strácejí v stínu
v němž ukrývá se zbloudilý tulák.
Jen zapílí si voskovou svíci
co s plamínkem hraje si vítr
podívá se na nebe plné hvězd
ví co se stane hvězdy mu nelžou.

Jeho stopa mizí v říčním písku
kterou voda hned rychle zacelí
vůni po tabáku z jeho dýmky
hned po řece vítr rozfouká.
A hladina řeky písen zpívá
do toho vítr o koruny stromů
kapky rosy na místo zvonků
zazvoní jak teskně dopadnou do trávy.

To zbloudilý paprsek měsíce jej osvítí
jinak nezná nikdo jeho tvář
jen řeka co v hladině si holí vous
co pomalu odtéká po jemném písku.
On ukrývá se přes den v rákosí
voda pohltí tu jeho stopu
ráno po něm zůstane jen ohniště
nic jiného než popel a prach.

Když večer se zaposlouchá do ticha
jde pomalu té noci sám vstříc
z hladiny stoupá její lehký kouř
co otvírá dvěrě do neznámých krajin.
Tak pomalu zatáhne na nebi záclony
ten opar řeky tu její mlhovinu
i sama řeka by chtěla spát
v tom nándherném měsíčním svitu.

Tak sám kráčí tisíci krůpějí
světlo hvězd dělá mu pochoden
ta rozzářená kytice vesmíru
co mu svítí svou nekonečností.
Nad hladinu se vzpínají skály
co chrání řeku svým stínem
zachycují vichřici i lehký vánek
sám poutník kráčí v nočních temnotách.

Jen on umí řece naslouchat
poslouchá co samotnou řeku trápí
za tu dobu co řeka tady teče
a listí to stále špiní její vodu.
Poslouchá smutně pod stromem skryt
ve vodě si chladí ušlapané nohy
do toho kolem zpěv ptáků
zas sbírá sílu na další pout.

Kam jej nohy jeho ponesou to stále neví
jen půjde dál kolem své řeky
kolem té zpívající říční hladiny
povede jej i odraz a slunce paprsky.
Ty mu vykouzlí na těle kapky potu
vlasy si nechá vysušit větrem
poslouchá písen večerní velkého jezu 
jeho stopa mizí a odchází v dál.