Odchod

  Právě se chystám na akci.

  Mám pocit, že v té veselici proběhne všechno jak má, i přesto, že někde hluboko v nás bude i trocha neovlivnitelného smutku.

  Kamarád a přítel, kterého se tato akcička týká, odchází z našich řad a zřejmě se nám ztratí z životů ne-li navždy, tak  s k o r o  navždy. Aspoň mně je to "líto". Člověk si řekne, že je to škoda, když odchází ti dobří. Už proto, že jich není tolik. Všechno má ale dvě strany a snažím se na to pohlížet tak, že je to životní nutnost. Chtěli bysme asi moc, přejíc si neměnnost věcí. Taky by to bylo pošetilý. Funguje to právě opačně.

       Vše se mění s naprostou nepravidelností a jevy se jeví a vyskytují jaksi nepravidelně.

      Jedinou útěchou člověku zůstává, že to tak má určitě být a proč se trápit tím, co má tak být.