Můj je(den) život

Když se ráno probudím,tak přemýšlím, proč nemůžu spát věčně. Nedávno jsem prošel těžkým obdobím. Jedna rána byla, když mi volaly z nemocnice, že moje holka měla na dálnici smrtelnou nehodu. Od té doby se to na mě začalo nabalovat. Život pro mě vlastně stratil smysl. Začal jsem svoje probémy řešit alkoholem. Vím že to byla blbost a nic se tím nevířešilo, ale v tu chvíli mi to ani nepřišlo. A od té doby mě začly stíhat problémy jeden za druhým. Vyloučíly mě ze školy, rodina od které jsem v tu chvíly čekal oporu se ke mně stavěla zády. Tak nevim jestli za všechno nakonec nemůžu já?!. Mám takovej pocit, že za její smrt můžu vlastně já. Ona totíž jela za mnou. Kdybych jí nevolal aby se stavila, tak by jela na druhou stranu a jěště by žila a právě tohle je na tom to nejtěžší k pochopení. Samozřejmně že mi všichni říkaji že si to takhle nesmim brát, ale já to tak prostě vidim. Tak a to je můj jeden život a co ty vaše?          

---