O holčičce a jejím balónku

Pozorovala jsem "holčičku". Stála ve svém pokoji a hleděla z okna. Její pohled byl smutný. Uvnitř ji cosi ubíjelo, ale ona se znažila nedat nikomu nic najevo. Ovšem teď  ve svém království se svému vnitřnímu světu oddala.

 Ještě chvíli tam tak stála, když najednou spatřila balonek ležící na stole. Byl malinký a růžový. Dotknout se ho nějakým ostrým předmětem, ihned praskne, jelikož byl nafukovací.

Uchopila jej do svých rukou a začala si pinkat. Jemně se ho dotýkala a on létal vysoko nad ní. Zapomněla na vše a začala se usmívat. Pak ale z nepozornosti balonek vyklouzl z těch rukou a spadl dolů na zem. "Holčička" opět posmutněla. Pozorovala ho, jak se tam tak válí. Neměla chuť dělat nic jiného. Začala znovu hledět z okna. Dívala se na stromy, na šedivé nebe, na lidi, kteří stále někam pospíchají, na trávník,zelení rozhodně neoplývající i popelnice, přeplněné odpadky od majitelů panelových domů. Až pak ale, uviděla ptáky, létající po obloze. Té šedivé! I mezi stromy, popelnicemi a trávníkem. Najednou si něco uvědomila. Sebrala znovu balonek a znovu si začala pinkat. Přišla na to, že ten balonek je vlastně jako život. Jednou létá nahoru, podruhé třeba i dolů, ale vždy to ovlivňujeme my. My sami!!!

 A tak si sedla na koberec a napsala povídku. "O holčičce a jejím balónku"