Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Houbová omeleta

01. 02. 2003

2158

Autor

lord_Ivanhoe

Berte to jak chcete, jen ne moc vážně... :-)

Jednoho skřeta daleko v horách bolelo břicho. Vzbudil se ráno ve tmě své jeskyně a vlastně ani určitě nevěděl, jestli je ráno. Prostě se tak probudil a bolelo ho břicho. No a tak šel za velkým skřetím šamanem. Ten mu řekl, že má upéct velkou omeletu s kouzelnou létající houbou. A tak skřet šel, sehnal vejce a hledal po pralese létající kouzelnou houbu. A po cestě potkal jiného skřeta, který kopal studnu. Zeptal se ho, jestli neví o létající houbě. Skřet kopající studnu nevěděl, ale řekl, že v jeho studně žádná není. A tak pokračoval skřet a potkal mluvící kámen. Ten mu řekl, že houbu nezná, zčervenal a zmizel. No, a tak skřet pokračoval v hledání. Tu potkal blesk. Ale blesk taky nevěděl o houbě, blýskl a zapálil strom. Strom spadl a zapálil další strom. Ten jak hořel, tak taky spadl a co neudělal, no samozřejmě, že zapálil další strom. A tak to pokračovalo, ale skřet zatím vzdal svou pouť a vydal se zpět ke své jeskyni. A jak tam přišel, lehl si a usnul. Ale i ve spánku ho stále bolelo břicho. A najednou se vzbudil, uslyšel totiž bouchnutí svých dvířek. Otevřel oči a spatřil létající houbu, mírně ohořelou, která mu řekla: „Dobrý den, mohla bych poprosit o bezpečí vašeho příbytku? Právě jsem unikla jisté smrti v plamenech pralesa, ještě mám ohořelé výtrusy. Po cestě jsem ještě zakopla o neviditelný červený kámen a rozbila si klobouk. Pak jsem nakonec spadla do díry, kde byl skřet s krumpáčem, a nalomila si třeň.“. No a skřet s bolavým břichem vzal pánev a vejce a ...