Asi

Mám dost závažný paměťový výpadky. Sice se mi vzpomínky vrací, ale můj vybavovací záběr je dost omezený. Nikoliv co se týče detailů, ale časových pásem. V nestřeženém okamžiku se mi vybaví prožitky včetně pocitu a vůní, jenomže si nevzpomenu na věci jiné. Dokážu prozkoumat svoji minulost pouze ve střední časové vzdálenosti.

Se Zuzanou jsem si moc nerozuměl. Nechtěla přemýšlet, nedokázala si představit, že by něco pod skořápkou mohlo mít jinou barvu. Je to pět let, co jsem jí nezavolal na valentýna. To byl pro ni jasný důkaz, že už ji nemiluju. Byla to pravda. Nešlo mi vcítit se do člověka, který přikládá datu v kalendáři takovou důležitost.

Taky je pravda, že jsem tou dobou odjel na hory se svou kamarádkou. Byl to třesk. Už když jsme odjížděli, tak jsme věděli, že pokoj o dvou postelích hodně věcí dovysvětlí.

Zuzana za mnou přijela na víkend. Nervózní.  Dalo jí hodně zabrat, aby se o telefonování zmínila až za hodinu. Když jsme to dělali, ustaraně si mě prohlížela. „Ty ses nějak změnil.“ Pekelně jsem se soustředil, abych vypadal, že se mi to s ní líbí. Usmál jsem se.

Naše večery měly trochu neutěšený stereotypní náležitosti. Vysprchovali jsme se, ona si namazala obličej, já šel odestlat, dělal jsem jí to pusou, ona vzdychala, pak se rozhodla že stačí a že ať jdu nahoru, já šel. Ale nestačilo. Někde to nefungovalo, jenže to se jí připouštělo sakra těžko.

 Jedinou výjimkou byly první sudý týdny. Menstruovala, museli jsme si povídat. Ráda mi vyprávěla o klukovi, co jí zneužil, protože se s ní líbal v autobuse cestou z výletu a ona do něj byla zamilovaná, ale pak vystoupili, líbal se s jinou a ona pochopila, že byla jenom hračka, aby se cestou nenudil. Vyprávěla o nejlepším kamarádovi a jak jí řekl, že jí miluje a ona nevěděla jak z toho ven a pak se dověděla že miluje její nejlepší kamarádku a že chtěl, aby žárlila. Jí to samozřejmě ranilo a chtěla ode mě pochopení a útěchu. Chtěl jsem jí říct, že je zasraný infantilní hovado, ale místo toho jsem jí pohladil a zašeptal: „Miluju Tě.“ Jinak bych si zřejmě nezašukal.

Tou dobou jsem často masturboval nad vizí mojí ženy. Když jsme se vrátili z toho „dovysvětlovacího“ únorovýho zájezdu, bylo se mnou všechno trochu jinak. „Nějak jsi se změnil, už nejsi takovej hrr,“ snažila se mě Zuzana nachytat.

- „Asi.“

Málem se rozplakala a tak jsem se k ní na utěšenou přitulil. Druhý den zas. Těžko se mi pak vysvětlovalo, proč že jsem s ní ještě spal.

V životě jsem měl dvě ženský a stačilo. Moje milá měla dvacet chlapů a říká, že stačilo. Hlavně, že si vyhovíme.

Není kráska jako z časopisu. Nemaže si každý den nohy a nemá trauma z dětství, kdy jí říkali Karle kvůli účesu. Nevypráví mi každý den, že jí máma říkala, že je skoro tak silná – tlustá by ani mezi řečí nevypustila - jako před tou léčbou. Nemá svoje nejoblíběnější město, kde zhubla brutální jogurtovou kúrou, což jí změnilo život. Neulítává si na podvazkách, který chlapy přeci tolik vzrušujou. A hlavně – nemiluje mě. To by  bylo málo.