Milý Krytyku, Lyryku, Milá Betty, a všichni milí Písmáci ...

Po přečtení různých auditorií, medajlonků, dílek a hlavně ohlasů na sraz na Karlštejně jsem se odhodlala se na chvíli zase "vrátit" a vyjádřit se tak trochu po svém ... :-))

... tolik toho v sobě nosím a cítím, tolik bych vám všem toho chtěla říci … a náhle mám pocit, že nevím jak. Stále z povzdálí sleduji dění na Písmákovi, stále čtu nová díla, Auditoria, Srazy … stále sleduji vývoj programu (nové funkce), … propadám beznaději nad přílivem nových autorů a kvantitou jejich děl, ale největší beznaděj mě přepadá, když tak často najdu kvalitní dílo – pak mám pocit, že nemá smysl, abych psala i já … … naopak si velice vážím práce lidí NA POZADÍ Písmáka – především Oldy – bez rodiče by dítko nevzniklo :-), a přiznejme si, programátor je takovým rodičem každého programu. A přiznejme si, že žádné dítko není dokonalé (podívejme se na sebe), ale také si přiznejme, že Olda (za - věřím že velkého - přispění Krytyka-Lyryka) na tom dít(l)ku pracuje stále a neúnavně, že jej upravuje k obrazu svému i našemu a za to ho NIKDO nehubuje, nic mu nevyčítá ani jej nekritizuje … a pokud to tak někdo vnímá, tak jen nečte příliš pozorně v té záplavě slov a vět, která se tu vrší, kupí, žije, množí, prosakuje do nás a naší krve a duší … … možná i to, že právě ta naše lidská nedokonalost, náš spěch něco prožít a si užít způsobuje, že se nečteme pozorně, …že sypeme dílka z rukávu, … že jen nesměle uveřejňujeme něco z té trochy, co se nám podařilo vytvořit, … že kritizujeme pomocí pochvalných výkřiků, tipů a poznámek opovržení, … že naše vlastní sebevědomí roste do výšin odkud téměř není návratu mezi naše souputníky, … že naše skromnost a stydlivost nám nedovolí vyrůst a prosadit svůj názor navzdory všem těm dobře míněným kritickým radám všech blízkých neznámých, … že mlčíme, když je třeba něco říci a mluvíme, když bylo by lepší mlčet … … A tak vlastně i Betty, i Lyryk, i papouch, i Dědouch, i Merle, i Silvinka, i …- moc se omlouvám VŠEM, že je jednotlivě nevyjmenuji, ale byla by těch jmen celá stránka, a ztratila bych nit myšlenek a vy souvislost kontextu …- i opravdu všichni Písmáci mají pravdu, neb pravda JE RELATIVNÍ … patřím k těm lidem, kteří jsou spíše uzavření (ve společnosti, kterou neznají dost dobře) a možná proto působím upjatě, přísně, stroze … a tím i nepříjemně. Přesto lidi, kteří si dají tu práci (a nebo jim prostě nic jiného nezbude :-) ) a strhnou mi masku z tváře, zjistí, jaká jsem doopravdy…někomu příjemná, někomu nepříjemná … úplně stejně působí všichni lidé tady – někomu jsou příjemní, někomu méně příjemní, tvoří se skupinky, které se prolínají i vyhraňují, … jsou zde lidé, kteří mají společné zájmy, styly, nálady, … ale i lidé, kteří si nemají co říci …“není člověk ten, aby se líbil lidem všem“… ale to je tady právě to báječné, neopakovatelné, úchvatné, za srdce beroucí, … že je tady možnost žít duhově barevným životem, že máme možnost výběru – komunikovat spolu i se ignorovat, pomáhat si i nechat se jen tak žít …že máme možnost být spolu i jen vedle sebe … že máme možnost přijít a taky odejít, že máme možnost ustoupit do pozadí a zase chytit „druhý dech“, že máme možnost … ano, že máme MOŽNOST … …někdo se cítí dotčen, někdo je iritován, někdo je uražen, … někdo je nadšen, někdo je uspokojen, někdo touží po něčem víc, … někdo se chce scházet a někdo po tom netouží… někdo se srazem je spokojen, někdo není, … někdo je spokojen s Písmákem jako takovým, jiný ne, … a když to trochu zbagatelizuji … někdo rád holky, jiný vdolky a další obojí … … jsem ráda, že se najdou lidi, kteří řeknou na rovinu – líbí se mi to a to a nelíbí se mi tamto – pak se s tím vším dá něco dělat. Mrzí mě, když se lidi užírají o samotě a mlčky odejdou. Štve mě, když lidi tehdy, když mají říct – tak tohle ne, radši jinak – tak mlčí a pak ve stylu „po bitvě každý generál“ míní rádoby kritikou halit svět do černých barev. … ne, nejsem tu se vším spokojena, opravdu mi nemohou sedět všichni, kteří sem píší, není v lidských silách přečíst všechna díla, a ke všem se kompetentně vyjádřit, to už je činnost téměř sysifovská… VŠEM, kdo mají snahu, čas a chuť toto zvládat, musím vyjádřit DÍK, také všem, kteří se snaží alespoň částečně, a také všem, kteří „jen“ píší, … a také všem kteří občas zmlknou :-)… ... ale hlavně díky vám všem za to že jste a že jste právě takoví, jací jste - plní života, chuti žít, tvořit, mluvit i mlčet ...

---