Password

Tak. Kde začít. Společně s problémovým Dánem by bylo záhodno položit si tu stokrát omletou větičku ( všichni víte o co běží).

Nevím jaký píšu literární útvar a jestli vůbec píšu literární útvar, ale tak mně napadlo napsat něco o Chucku Palahniukovi.

Letos někdy v únoru bude tomuto skvělému autorovi už čtyřicet jedna, což sice není nijak význačné jubileum ( pokud věříte na jubilea ), ale je to pěknej věk, protože nejen Oldřich Nový byl tehdy muž v nejlepších letech.

Určitě jste o téhle význačné personě americké literatury už slyšeli, protože nás již asi sedm osm let zaplavuje svými pesimistickými ( nebo realistickými? ) vizemi báječného amerického života, vlastně vizemi báječného života kdekoli jinde. Jeho knížky jsou totiž univerzální. Pomineme-li fakt, že u nás ještě není, a asi nikdy nebude, tak rozvinutý módní průmysl jako směrem na západ, dají se i myšlenky z jeho tematicky nám nejvzdálenější knihy Invisible monsters ( Neviditelné příšery ) aplikovat na naše politicko-geografické podmínky vcelku snadno aplikovat. Všichni chceme být užasní a skvělí, ale jen málokterým se to podaří ( a i ti pak dopadnou jako Kája, který se tolik bojí slézt z podia, že tam za nějakých třicet let umře ).

Bojíme se toho být průměrní, ale zároveň toho odlišovat se, co tedy vlastně chceme. Kdo jste ještě nečetl Invisible monsters vřele doporučuju.

Chuck Palahniuk chtěl I.m. nejprve vydat už asi v devadesátém pátém, ale vydavatelé román odmítli pro jeho značnou depresivitu. Proto se Palahniuk dát to lidem sežrat a ukázat jim jak hrozně zkažená je lidská společnost. No a napsal knihu, která se dá považovat za bestseller Fight club ( Klub rváčů ). To je Palahniukova zatím asi nejznámější kniha, která připomíná princip, který načrtl Robert L. Stevenson ve svém opusu The strange case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde ( Podivuhodný příběh doktora Jekylla a pana Hyda ).

 Stevensonova kniha vypráví o člověku, který rozdělí svou osobnost na dvě části : Jekyll je normální člověk, zatímco Hyde je hrubián, násilník a vrah. Když  začne Hyde nad svým stvořitelem mít převahu, Jekyll, aby uchránil společnost od Hydeových činů, spáchá sebevraždu.

 Hlavní hrdina Klubu rváčů potkává na služební cestě Tylera Durdena, "free" mladíka se sklony k narušování daného řádu lidské společnosti. Oba muži spolu vytvoří rozsáhlý projekt na základě pokřivené ideologie, který má vést k úplnému chaosu. Hlavní hrdina pak zjišťuje, že Tyler je ve skutečnosti jeho alter egem a spáchá sebevraždu.

Klub rváčů je do jisté míry analogií Stevensonova příběhu, liší se však v jednom podstatném faktu: jeho hlavní hrdina na rozdíl od doktora Jekylla nechtěl špatnou stránku své psobnosti oddělit. A tenhle rozdíl právě charakterizuje dnešní akcelerovanou kulturu, i když nechceme aby se něco stalo a nevyžadujeme násilnou změnu, stejně se to stane. A většinou úplně jinak než bychom si to kdy mohli vysnít.

Příběh opičí pracičky.

Knihou, která následovala po Klubu rváčů, byl Survivor ( Program pro přeživší ). Pokud Palahniukův debut šokoval ve sféře skutků, tato kniha šokuje především v myšlenkové sféře. Tender Branson, hlavní hrdina, je zvyklý mít svůj život díky církvi, která ho vychovala, pěkně nalajnovaný. Proto když se deset let po hromadné sebevraždě jejích členů stává posledním přeživším, následuje lidi, kteří mu jsou schopni zajistit pevný řád, to jest televizní agenry a manažery a stává se televizním kazatelem. 

Myšlenka Programu vychází již z Utopie Thomase Morea, ve které se píše, že lidi nemůžeme potrestat za to, jací jsou pokud jsme je takové pomohli vytvořit. Svět Tendera Bransona je založen na mylných informacích a předpokladech, proto jej nemůžeme označit za viníka v pravém slova smyslu.

Palahniukovou čtvrtou vydanou knihou byla zatím pravděpodobně "nejlehčí" ( obsahově ) kniha Choke ( Zalknutí ). "Hrdina" Victor Mancini je nejnormálnější ze všech Palahniukových hrdinů, proto je zcela vyšinutý v rámci masky moderního Američana. Nejprve si myslí, že je Ježíš a chce spasit svoji nemocnou matku, kterou následně udáví pudinkem, aby se potom dozvěděl, že nebyla jeho skutečnou matkou a on sám, že není Spasitelem.

Poslední Palahniukovou knihou je román Lullaby ( Ukolébavka ), vyprávějící o Carlu Streatorovi, novináři, který objeví příčinu Syndromu náhlých dětských úmrtí ve staré písni, která má moc zabíjet. Carl Streator se dříve, než si to uvědomí, stane masovým vrahem díky této říkance, jejímuž používání chce zabránit tím, že zničí všechny výtisky dětské knížky, která jí otiskla. Lullaby je autorovou nejmagičtější knihou také proto, že se neodehrává jen v Severní Americe, ale také v Mexiku.

Chuck Palahniuk zkrátka píše knihy, které byste označili za krásnou literaturu, ale kdo ví třeba i toho se jednou dočká, stejné jako ve své době kontroverzní autoři jako Baudelaire, Flaubert nebo Dostojevskij.

Ovšem zůstane negací amerického snu pro své obdivovatele a fanoušky, stejně jako bude vždy noční můrou a zrůdou pro své odpůrce, jen proto, že našel kámen úrazu dnešní civilizované společnosti.