Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmutná
00. 00. 0000
6
0
2241
Autor
Babetka
Někdy jsem prostě smutná...
Najednou se života bojím,
jít vstříc osudu, lidem, slunci mám strach,
uprostřed svého světa sama stojím
a ráno otevřít oči začala jsem se bát.
Samota mě obklopuju i mezi lidmi,
i když mám přátele - známé i bližší,
rozdávám úsměv - veselý či mírný,
ale v noci polštář mé slzy marně tiší.
Proč nikdo mě nechce vzít pod svá křídla
a před krutostí světa navždy skrýt?
Jak šťastná a bezpečná bych i v cizí náruči byla,
tak proč mě v ní nikdo nechce mít?
Slza mi stéká po tváři
a můj smutek se odplavuje s ní,
třeba i v mém životě láska zazáří,
jen musím doufat, věřit a snít.
Já si nemůžu pomoct! :-) Jsem totiž ráda, že ty jsi rád, že já jsem ráda... :-)))
Děkuju za milou a konstruktivní kritiku! S tím drhnutím máš pravdu, ale když já mám zásadu už dopsaný básničky neopravovat, protože v té chvíli se ode mě osamostatní a žijí si svým vlastním životem. A berou se takové jaké jsou - i z drhnutím a já jim nechci brát jejich osobnost . :-)
Naprosto souhlasím. Nikdy neopravuji již napsaná díla (vyjma hrubek pochopitelně :-)) Zcela sdílím tvůj názor na jejich život. Básně jsou přeci součástí nás. Nemůžeme měnit svou osobnost.
trošilinku to občas zaškrábe. Ale ta myšlenka a to podání je opravdu krásný. Chtělo by to občas pohrát si se slovíčkama, ale je to hluboké jako sama duše. Moc pěkný. Závěr lehce s optimismem... líbí
Tak to jsem na jednu stranu ráda, že to taky tak cítíš a na druhou stranu mi to je líto, protože z vlastní zkušenosti vím, že to moc fajn pocit není. Já jsem se ho ještě nezbavila a to doufání mi taky pomale dochází... Ale nesmíme to vzdávat, ju? Jednou bude určitě líp! Snad...
PS: Díky...
Přesně tak, přesto, kdyby sis chtěla trochu zasmutnit, přečti si můj výplod s názvem Čekání....:)
Tak já se budu taky opakovat - díky! :-) Mně se tenhle pocit neustále vrací. Někdy si připadám absolutně spokojená a jindy zase úplně sama, samotinká na celém světě... Třeba zrovna teď... Ale pořád se snažím neztrácet naději, že se to zase přehoupne a já se budu jen usmívat... Přeji ti, ať ji taky neztratíš!
tak jsem si to přečetla znovu a musím uznat, že je to opravdu moc hezké - já vím, že se opakuju...Ty pocity jsou mi tak blízké, až to i bolí...
znovu nemám slov...ty pocity jsou mi tak blízké, že to až bolí...(jo a taky mě bolí, že mi to tu furt nefunguje...:-)
Až na neforemnost některých rýmů... i když tobě, myslím o rýmy moc nešlo, spíš o vyjádření pocitů... Pěkné.
zek: Díky...
Murtis: Já vím, že to občas drhne, asi jsem se moc zaměřila na ty "pocity". Ale já už jsem taková... :-) Každopádně díky za kritiku!
A teď je otázkou, která z těch našich skutečností je ta "skutečná"... :-)
Sobeckost je myslet jen na sebe a svůj prospěch, bez ohledu na druhé. Sobeckost je myslet si, že všichni jsou tu jen pro tebe a tvé starosti. Sobeckost je dělat si nároky na věci, lidi nebo lásku, co ti nepatří. Sobecké jsou činy, u nichž nedomyslíš důsledky, nebo je domyslíš, ale je ti jedno, že tím někomu ublížíš... A já občas skutečně sobecká jsem, ale zkouším se léčit. :-)
Dobrá, výrok, že nikdy nelžu, není pravdivý, v podstatě je to kravina. :-) Ale když jsme u toho, co je vlastně pravda?? Jo a sobecká vážně jsem, tak se se mnou nehádej, ju? :-))
Neewoa: Opět díky!! :-) Spíš to bude tak, že naivita patří ke mně... :-)
Tak v tom niesi sama....:))Istú dávku naivity má asi každý....Inak by sme sa nedali tak ľahko popliesť a oklamať láskou...
A to by bylo škoda... Proto budu radši naivní a bláznivá a budu doufat a věřit a snít..., než abych se připravila o lásku...
Tak v tomto s tebou súhlasím....Aj keď láska bolí...nestojí za to sa o ňu akokoľvek pripraviť:)
Já vím, i to vysvobozování má svůj pravý čas, pravé místo a pravou osobu... Prostě si musím počkat... Já jen doufám, že se toho někdy dožiju...:-) Jinak děkuji za ..., to je vlastně jedno, díky za všechno!!!
Nemyslím si, že by jsi toho chtěla moc a neumím posoudit, co si kdo zaslouží, ale jedno vím jistě, ty básničky nejsou hloupé...
Nic bych si nepřál víc než vysvobodit Tvoji duši, ale....
Tak já radši zkusím ten kotrmelec!:-)
Možná bych toho chtěla po životě moc, možná chci i to, co si vlastně nezasloužím, možná je mým údělem o štěstí jen psát hloupé básničky, možná.....
Já taky ne a v tom je právě to kouzlo.....:-)
Možná má strach, možná se nevyzná sám v sobě, možná teď není připravený a možná nechce ranit.....
Udělej kotrmelec, to mně vždycky rozveselí. A když to nepomůže, tak zkus ještě po zpátku.:) Copak ji nikdo nechce rozveselit?
Já kotrmelce moc neumím...:-) Pár lidiček by se na to rozveselení určitě našlo, ale jen jeden človíček má tu moc moji duši navždy vysvobodit, ale jelikož o tom asi neví, nebo nechce vědět, moc té moci nevyužívá... Sice by mi docela stačilo jen to, že existuje, bohužel lidské srdce je sobecké a chtělo by něco víc.....
Thurin: Má duše?? Nevím o ni o moc víc než ty, ale krásná a nehmotná mi rozhodně nepřipadá... Jinak by si nepřipadala smutná a osamělá... Jinak by ji někdo chtěl rozveselit a dělat jí společnost až do konce života...
Snít... Tvá duše je jak sen - krásná a nehmotná... Nemůžu říct nic jiného: Moc se mi to líbí...