KDYŽ RÁNEM BLOUMÁM OCEÁNEM

Rybinou tuk - hle - rozezněl ticho v chrchlancích chaluhy chlípně se smějí úkosem solená kapraď v mé břicho á propos, mokvavou šarvátku pěji. Zmlkni. A urvi si přístup vzduchu horlivým nosem všem dlaň prstem bloumá Chcípnuly zvuky. Tam je to v suchu hraběcím okem kde škeble tvá zkoumá. Bublina říhla si. Krvavě ploutví ryl v bahně ten, kdo slyšel se smát. Hrst ježků chtěl jsi, tak tumáš, na, jsou tví zuřivě spolkni je bolestí v pád. Mocností molekul prosákla chlouba koníci nezkrotně kroutí se smíchem bujaře propleskla chamtivá houba návnada umírá honosným šplíchem Paprsek rozlomil tvar v tisíc střepů nakřáplé harfy zní v rukách svých panen pro jejichž tóny teď dutě se klepu a z úst mi mdle šlehat chce modravý plamen.

---