§§§

Tak na něj někdo čeká a on potom opravdu přijede.

     Sluha *** otevřel dveře a zvolal: „vstaň pane, již je bílý den.“

„Tak co nás čeká dnes?“ ptal se když mu *** pomáhal s oblékáním.

„Tři panny, a jedna vdova. Všechny mají splněny potřebné formality a již dlouho čekají jen na Vás.“

Tedy do práce, pomyslel si a vydal se na snídani.

     Pečená holoubátka byla toho dne zvláště vypečená a poté co mu *** dolil hrnek s kávou cítil jak ho zaplavuje příjemný pocit tepla a klidu. Není to zase tak hrozné pracovat pro mou zaměstnavatelku.

     Sešel do stájí kde na něho již čekal jeho kůň. Byl vyhřebelcovaný, osedlaný a jeho srst se leskla v paprscích ranního slunce. *** plnil své povinnosti dokonale. On sám byl ve službách své paní teprve rok, ale *** obsluhoval již mnoho jeho předchůdců. *** o sobě nikdy nemluvil, ale to se po tak dlouhé době u jejich zaměstnavatelky dalo celkem očekávat.

     Vzpomněl si na den kdy za ním přišla Smrt. Za ním, za rytířem §§§ nejskvělejším ze všech rytířů, princem své země a králem všech dívčích srdcí. Byla to velká bitva. Jedna z těch na které se bude vzpomínat ještě z mnoho let. Tahle myšlenka ho však příliš neuklidňovala, když ležel na zemi v kaluži vlastní krve a pozoroval okem, které mu zbylo, poslední zbytky života jak odcházejí někam pryč. V tu chvíli se mu zjevila.

     Nabídka, kterou mu učinila se neodmítá a pro člověka, který se má rád tak, jako se měl rád §§§, to navíc bylo spíše splněním jeho životního snu. Vrátila mu všechnu jeho krásu, darovala mu zámek i s mlčenlivým *** a především jeho bělouše. Ostatně ten byl nutnou součástí výkonu jeho služby.

     Nasedl na koně a vyrazil ze stáje. Vstříc novému dni. Vstříc novým povinnostem. Jel si pro duše dalších žen, které měly ten den zemřít.

Ostatně byl to přece on, princ na bílém koni…

---