Má Růth

tak tedy cele.

 Růth má královna
  vlasy jí splývají podél obličeje.

 

Její ňadra, plná jak nádoby mléka
se vzpínají, zasaženy potají
kradoucí se extází.

 

Hlava a šíjě, jak laně v říji
vztyčená a nakloněná ke straně
jak by čerstvý vzduch nasávala.

 

Ten pocit svobody, v srdci tluče

ta nespoutanost, ta rozkoš
a hlavou jí víří myšlenky
na nespoutané milování.

 

Stojí mezi dveřmi, čeká
až přijdu, jakoby zkamenělá
zakletá a přitom svobodná.

 

Tělem krásným a přuzným
zivot jí proudí
a neslyšné proudy
představ se přelévají.

 

Toť Růth, krásná a spanilá
její kůže, jak samet se leskne
a v očích jí hoří plamen života.

 

Saténový šat jen sporý
povlává jí ve vánku
a ona myslí na válku
mezi nebem a zemí.

 

Hledí do dálky, jako by zasněná
vnímá les i hory za ním
a okolo hlavy její, se vynáší
roj nočních motýlů a -
dotváří atmosféru situace
nabitou k prasknutí
ba co více - odlesk jejich křídel
tvoří dojem svíce.

 

Jak obklopena září,
stojí a naslouchá
tichá a spanilá.

 

V zahradě pochodně hoří
mé kroky na cestě, na štěrku
do tmy se noří

 

a dech v hrdle cítí
že v chladném vzduchu
páry obláčky tvoří.

 

Má Růth čeká a ví, že přicházím
a já to vím - mým tělem prochází
záchvěv očekávání.

 

Už brzy se setkáme
a ulehneme do vášně.

---