Audrey

No je to vsechno jen pocit

Padá noc, hřejivá nicota zakrývá svět, údery mrtvých srdcí určují tep života. Ve tvých očích je tolik zla, zpíváš svou píseň tak něžnou a líbeznou. Zpíváš o dávno zvadlých květech o neživé kráse o světě kde není dnes. Na chladných střepech co jsi jim tváře pořezala nikdy nezaschne zčernalá krev a vůně kopretiny ve tvé dlani nikdy nevyprchá. Slzy ti stékají po tváři, nehodí se ke tvým černým vlasům a očím bez lítosti, ležíš sama v trávě. Půjdu s tebou jen ještě pár jich musíš zabít, ještě tolik křiku zoufalství uslyšíš popelu z lidský těl a pak půjdeme spolu. Jsi krásná a nádherná i ve světě, který se točí oheň ve tvých dlaních ho zastaví, pak už není křik. Nekončí to každé ráno musíš jej zabít, aby večer mohl být tvůj. Nikdy bez tebe nezemře a nikdy s tebou nebude žit, pláčeš ... a směješ se.

---