Čendův stužkovák

Bylo to v době, kdy Čenda už asi půl roku úspěšně abstinoval. Byl na to taky patřičně pyšnej (ostatně jako skoro na všechno).

-------------------------------------------

Čendíkova třída odjela na víkend nedaleko za město na půjčenou chatu, aby tady strávila „nejlepší stužkovák v životě", jak před odjezdem zdůrazňoval třídní primus přezdívaný Rohlík.

Přípravu celé akce si vzaly na starost holky, předem se vybralo dost peněz, takže víkend vypadal nadějně a alkoholu bylo zakoupeno tolik, že původní záměr přepravit celou „kolekci“ na kolech musel být nahrazen novým operativním řešením (nakonec ho ve svém voze Wartburg kombi odvezl otec třídního repetenta Bupínka).

  Mejdan začal ve velkém stylu, oblíbení kantoři již dávno usedli na svých místech a teď jen nevěřícně pozorovali své žáky. Ti si se svým věkem hlavu příliš nelámali a používajíce předělané rčení „do sedumnácti může, od sedumnácti musí“ se vydatně napájeli vším co našli.   

  „Sme jak můj otec,"  přidal k lepšímu vtip repetent Bupínek, „ten taky  vypije všechno co teče- teda kromě necek."

  Jenom Čendík pil kolu a taky to pěkně schytal. Nakonec soustředěnému tlaku spolužáků neodolal a se slovy „přestat můžu vždycky" a „to sem zvědav, co mi to po takovym půstu udělá" se k přidal k ostatním.

  Potom nastal okamžik, kdy se profesoři začali jeden po druhém loučit.

Však již bylo na čase.

 Čendík po zběsilé snaze dohnat co za posledních šest měsíců nestihl a ochutnat všechno co v ledničce ještě zbylo nevypadal zrovna nejlíp. Také ostatním se oči nějak leskly a jejich povídání stávalo se stále zmatenější.

  (Později to Čenda spočítal: ze sedumadvaceti lidí 8 vrhlo večer do jedenácti, čtyři v noci mezi půlnocí a šestou a většina zbytku druhej den ráno. Ti, kteří si svou večeři ponechali, na tom byli druhý den ještě hůře než ti co ji nabídli vůkol. Bylo jim totiž pořádně blbě a za celý den nedokázali nic sníst. Ostatně stejně nebylo co, jídla se zase tolik nenakoupilo a tu trochu která po pátku zbyla stačil během dopoledne spořádat Bupínek, kterému jedinému nebylo špatně a to přitom vypil zdaleka nejvíc. Trochu svými zkušenostmi a uměním konzumovat k pivu i neředěný-tvrdý alkohol připomínal Zilvara z chudobince, legendární to českou postavu).

---- Zpět k večeru----

Čenda přestal ochutnávat obsah ledničky někdy v půl jedenáctý, tedy v době, kdy již většina spolužáků polehávala po všech koutech a občas někdo vyběhl ven si kapánek odplivnout.

Dlouhá abstinence udělala svoje, účinek mixování alkoholických nápojů se projevil sice se zpožděním, zato pořádně. Čenda v zoufalé snaze se nepozvracet vyběhl z chaty a zamířil do blízkého lesíka. Chtěl patrně na čerstvém vzduchu pookřát.

 Jeho nápad v tu chvíli sdíleli snad všichni, protože v chatě nikdo nezůstal (kromě Bupínka, který si dotáčel u pípy svoje jedenáctý). Co chvíli se z loučky před chatou ozývalo zoufalé dávení. Čenda si na kraji lesíka sedl na mez a začal poctivě zhluboka dýchat. Bylo mu pekelně špatně, ale kupodivu si žaludek dal říct a Čenda věděl že když zůstane sedět bude mít vyhráno. 

Za chvíli se ale připotácel jeho kamarád Karel. V domnění, že Čenda je v deliriu a nemůže dýchat, násilím donutil nebožáka vstát a procházet se. Odtáhl Čendu až k silnici. Dál nedošli.  Čenda poblil Karla a taky kus asfaltky.

 Karel nechal Čendu sedět u silnice a šel si uvařit kafe. Taky mu totiž nebylo nejlíp a vždycky slýchával od staršího bratra, že žaludek nejlíp zklidní právě horká káva. Karlovu bratrovi snad kafe pomáhá, Karel ho ale nestih ani dopít a přiřadil se do skupiny mezi půlnocí a ránem.

S dalšího vyprávění vím od Čendy, že po zbytek noci se nejstřízlivější ze spolužáků bavili focením těch nejožralejších včetně jejich zvratků.

Ráno pak vypadalo to před chatou nehezky. Na poledne byl již dlouho dopředu ohlášen příjezd ředitelův. Sice ho nikdo nezval, ale šerif měl ve zvyku po dlouhá léta kontrolovat každou třídu, zda na svém stužkovacím večírku nepožívá alkohol. Aspoň že se vždy dopředu ohlašoval.

V poledne skutečně jeho favorit zastavil před chatou. Za pět minut již zase ředitel spokojeně odjížděl.

V ledničce žádnou flašku nenašel a dechová kontrola repetenta Bupínka dopadla na výbornou. Bupínek zrovna u pípy dojídal střídavě chlebíčky s rybí  a česnekovou pomazánkou a ředitel v jeho dechu těch čtrnáct vypitých piv kupodivu neobjevil.

Jenom mu při zpáteční cestě trochu vrtalo hlavou, proč byly všude po louce ty malé hromádky písku.

--------------------------------------------------------------

Závěrem bych chtěl doplnit, že od té doby Čenda rozhodně neabstinuje a na posledním třídním setkání po dvou letech od maturity o dvě piva přechlastal bývalého repetenta Bupínka.

Ten svou porážku psychicky nevydržel a zdemoloval při odchodu z hospody vstupní dveře. Způsobil tak Restauraci Na Růžku hmotnou škodu ve výši 1756 korun. Čenda i Bupínek se jím tímto dodatečně omlouvají.