Cyrilin hněv

Jak Cyrilin meč zkropený krví hříšný je život můj. Proč má Paní proč trestem svým neskončíš tu komedii marnosti. Chci držet tvé dlaně ve svých, zas a zas ublížil jsem ti zas a zas jiný květ patřil mi. Kéž všechna slova falešná v jediném tvém pohledu navěky stopí se. Nic než ty nemá cenu vše je k smíchu a padá z mých dlaní havraní pírko od krve zmáčené. Hledám tě dnem i soumrakem ve hvězdách i v tůni zmařilých životů. Dav prokletí hraje nám rekviem, slyším je a nedá se umlčet i slov nezbývá mu. A ty odcházíš daleko, pryč do země křišťálových písní. Má navěky jediná, což musí z nebes v dny pravdy neustále jen krvavý déšť skrápět. Hluboká studnice číší safírových hříchů do skonání nenaplní. Co je pro mne trestem snad jen okamžik nádechu života bez tebe a tvé radosti. Skonči to, už to skonči zbaběle se denně modlím před oltářem zapomnění bohyně marnosti. Pouhá zející rána hluboko v mém srdci, nechť krvácí a zapomnění pohltí zem. Vše jen komedií zdá se býti tak proč v křeči svíjím se. Na nebi širé oblouky poznání spojují svět zapomnění s říší marných snů. Což přešel tě smích, že odvracíš svůj zrak. Smál bych se sám sobě bezustání. Vidíš, Cyri, není to jediná krev na tvém meči co dnes prolita bude. Nenávidím marnost a stesk, ale ona utíká mi. Odpust mi neb jsem nepohrdl náručí jiných. Kdysi hrdost a čest byla mi vším. A dnes, když jsi odvrátila svůj zrak, nestál za pohrdání. Jak rozbitá rybářská sít v moři beznaděje lovím zítřejší den. Dávám vše co zbylo mi v poslední kolo rulety. Tak krásný je život v radosti i utrpení. Stačí jen věřit v jasný nový den a arabská měsíc, jež se frází stal. Bez ustání padám do proudu řek prokletí a na břehu stojí přátel spoustu. Proč mému tělu byla odepřena rakev a peklo duši mé. Slyším tě zpívat slova žalu hlubokou nocí. Zp a zapomnění píseň bez konce a bez začátku.

---