bez názvu

( bez názvu )

I. ASKEZE

Utopím se v hnusu svých já - Půjdu tak dlouho, až mi z úst vylezou smečky ohavných pavouků! Nebudu spát, nebudu jíst - cítím, jak mi kamenní neurony mozku! Tohle mrazí.......mrazí pohled vstříc pěti temným sluncím. Otáčím se za hlasy, volají odevšud. Jak tuží je za Měsíce krajina, černo bílá, lomená, matoucí stromořadí kostlivců.

Moje nebe se zhroutilo, vidím jak padá. Nádechem vůní světla prožíváš embolii plic. Hladina semknutá v barieru ledu. Nemůžu spát, jejich oči jsou nastražený tak jako pasti malomocných. K nohám mi proudí potoky hmyzý, za chvíli potečou jícnem dovnitř i ven!

II. DALŠÍ Z VIZÍ

Do povzdechu!

Raněným zvířetem svým řvoucím křížem rdousí planinu posetou mrtvým kamením. Žlutomodrá svraštělá v hrozivých tónech rozevřená, v třásních rozervaných. Krajina samoty a ohňů. Stíny domovem čarodějnic plamenným hrobům. Tóry bezeslov, horizont jedinou mrazivou krou.

Dítě s vytrženým srdcem v dlaních zpívá do nocí.

III. JEHO PÍSEŇ

Až poznám, že vše, co jsem chtěl, je marnou slupkou...

Až zemřu a černí motýly poletí mi kolem hlav...

Až skály zařvou a svět se utopí sám do sebe...

Až nademnou smýchem klesnou, a vše, co si odnesu bude jen bolest nařezaná na střípky v dlaních...

Až zazní nebe, až zazní do nebe útržky světel...

Vítr se otočí vanoucí duší !