Prázdnota světa

Prázdnota světa

Natahuji ruku a sahám do prázdna,

otevřu oči a vidím tmu,

což mají mě všichni za blázna?

Připadám si sama, sama proti zlu.

Otočím hlavu a vidím tmavou záři,

zvednu ji nahoru a vidím strach,

kapky deště stékají po tváři,

zvláštního deště,co nevíří ani prach.

Cítím bolest, ač mě nic nebolí,

nevidím nic, ač vím, že nejsem sama,

pomalu vstávám, ač s nevolí,

brouzdám se deštěm....slzama prázdna.....

Cítím se podvedená, zklamaná a zraněná,

ač nikdo mi neublížil,

cítím se osaměle, cítím se zmatená,

jako by mě smutek a strach tížil...

Deštˇové kapičky padají z nebe

a mně po tvářích slané perly se linou,

nevím, co hledám-snad tebe?

Jsem ve světě, kde i nejkrásnější květiny hynou...

....nemají pro koho žít...

Ani jeden vlídný záblesk světla

ani kousek naděje,

copak už prázdnota všechno smetla?

Copak na tomhle světě ještě něco je?

Natahuji ruku a sahám do prázdna,

otevřu oči a vidím zlost a žal,

každý snad chudák, snad král...

Král, co si na hlavu nasadil korunu života,

zdvihl žezlo a poručil:"Běž!"

Chudák, co klaní se a světem se mihotá

a pomalu stoupá na nekonečnou věž...

Rozetnout bránu krásy

a vzít zpět spoustu slov,

čekat na anděla spásy

a spálit se o nerozžhavený kov...

Čekat naději

a lásku moci dávat i brát,

plakat později

a stále se jen smát,

překročit tmu a přestat se bát...

....bylo by krásné to znát?

Znát samu sebe.....

Natahuji ruku a cítím žár,

otevřu oči a vidím světla klam,

já vím, že na tomhle světě stále něco mám

a vím, že nikdy nejsi sám...

A i když to někdy bolí,

jsem ráda, že tu mohu být,

a vím, že za to stojí

tady ještě dlouho žít!!!