Kralovna noci :)))))

Tak. Dnes jsem se konečně odhodlala. Potmě, v zimě, se slzami na krajíčku. Když na vzduch pročistit si hlavu, jedině "in-line". Co na tom, že budu za blázna! Jedna přezka, druhá, třetí - totéž druhá noha. Ještě kšiltovku a rukavice a můžu se pustit po schodech dolů. Myslím, že celý dům musí vědět, že JÁ se chystám ven. Umělohmotná kolečka a mé nejisté kroky se spojují v podivné klapání rozléhající se chodbou starého domu. Jen aby na mě nevylítl správce! Ještě dva schodky, pak kousek po kachličkách, pak posledních pět a otvírám dveře do světa osvětleného jen pouličními lampami a reflektory aut, který má teď patřit jen a jen mně. A mé snaze udržet se v dostatečné výšce nad povrchem chodníku. není to tak strašné. Pravá, levá, pravá, levá... Kdo sakra vymýšlel tyhle podivné chodníky se zámeckou dlažbou a hrbolaté silnice? A proč zrovna já, pravá, levá, proč zrovna já nemůžu mít pryžová kolečka??? Nohy mi brní, brrrn, brrrn, drrrrrn, cuk cuk, balanc, brzda.. Máchám rukama a přemýšlím, která cesta bude nejschůdnější. Pravá, levá, otočit, z chodníku, přejet silnici, na chodník, pravá, levá, sakra, to na mě musí tak civět i ti psi? Aaaaaaaa, tak tenhle sjezd jsem nezvládla, ten kanál VÁŽNĚ na mapě NEBYL! Otáčím se, a přestože mi nohy brní hůř než když jedete na koloběžce po "kočičích hlavách", no jo, co taky chci za 350 korunek z bazáru, teď to odvážně rozjedu. Nikde nikdo, jen já a ten příšerný hluk plastových koleček na zámecké dlažbě. Někdo sáňkuje, někdo lyžuje, já jezdím v lajně. Další ze spousty věcí, kterou neumím a snad se je ani nenaučím. Ale taky další z věcí, které, když mě nikdo nevidí, mi působí děsnou radost. Radost, že jsem, dýchám, chodím, jezdím, pohybuji se v čase a prostoru. Radost, že jsem zase překonala část svého líného a zamindrákovaného JÁ a dala mu na frak.. Jsem Královna, královna vylidněných večerních ulic. Proháním se s větrem o závod, tváře příjemně ošlehané a v duši průvan, hezky vyvětráno. Aby se tam dalo dýchat.

Pravá, levá, pravá, levá..