Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBratrovražda
Autor
Lian
Něco málo o bratrech
Vzdálený křik opilých dospěláků ho nerušil. Ledový vítr trošku obtěžoval, ale ne natolik, aby se přestal soustředit. Soustředění mu nikdy nedělalo problémy, pokud myslel na něco, co se týkalo jeho. Tiché praskání holých větví a suchého rákosu rezonovalo s kopáním malých brusliček do ledu. Možná kdyby na nich byly zoubky……Ale tohle byly chlapecké brusle, žádné zoubky. To je smůla, co, ty malej smrade. Pomyslel si klidně a dál držel hlavičku pod vodou. Přemýšlel o tom, jaké měl štěstí, že strejda má rád ryby a vysekal jim tu díru. „Kluci, ne abyste jezdili okolo díry! Žádný frajeřinky!“ „Neboj mami, jasně.“ Přesto, když se začalo stmívat a v okolí nebyla ani noha, začal mladšího bratra hecovat. Jezdil okolo díry, a hrál frajírka, ale dával si velký pozor. Pak najednou upadl. Malý Niki, ten hlupák, jel bratru na pomoc. Tato dobrá vůle se mu ale nevyplatila.
Nožičky přestaly kopat. Už bylo na čase, měl pocit, že mu prsty k jeho krku přimrzly. Prudce oddychoval a skřípal zimou zubama, uvnitř byl ale naprosto klidný. Tak jako snad nikdy předtím. Věděl, že nesmí nic zkazit. Proto hlavičku ještě chvíli držel. Co kdyby ten hajzl přežil, to by teda byl průser. Tělo se nehýbalo, bublinky už také žádné nestoupaly. Ruce vytáhl, ale hlavičku tam stejně ještě nechal. Seděl vedle mrtvolky a cítil nesmírnou hrdost a štěstí. Jak dlouho na tenhle okamžik čekal. To plánování a kombinování a teď, najednou, je to realita. Pocit triumfu se ho držel ještě dlouho poté. Věděl, že nesmí příliš dlouho otálet, voda kolem hlavičky už zase začínala mírně zamrzat, proto popadl tu žalostnou hromádku, která ještě před pár minutami byla jeho nenáviděným bratrem, a svezl jí po ledu do díry. Pak rychle vstal a začal bruslit po jezeře, aby se zahřál. Musí vypadat udýchaně. Dorazil k opačnému břehu, sundal brusle a nasadil si boty. Nezavazoval je. To by přeci v té rychlosti nestihl, nesmí zapomenout na žádný detail. Rozeběhl se k domu. Cestou ještě odhodil čepici. Přemýšlel o svém vítězství, co bude dál, věděl, celou historku si v hlavě probíral už tolikrát. Dokonce před zrcadlem nacvičoval vyděšený a nešťastný obličej. Sežerou mu to. I s navijákem.