Milosrdnej déšť

Pošťák mi přišel dopis dát
však odmítl mi ho ukázat.
Že prej chce dvacku od cesty
jeho plat je holý neštěstí...
však rozpustil se v dešti
a já si jen hvízdl, jaké štěstí,
když pošťáci se rozpouštěj v dešti.

Můj domácí zas večer pil
a svoji ženu potom zbil.
Ráno přišel a na mě řval
já však už platil a on by se rval
však rozpustil se v dešti
jeho žena si hvízdla, jaké štěstí
když zlej domácí se rozpouští  v dešti.

Večer jsem šel parkem domů
po cestě plný velkejch stromů
když ze tmy na mě mířil nůž
v dětský ruce tma jak tuž
a on rozpustil se v dešti
a nůž cinkl o zem, jaké štěstí,
když zranění lidé se rozpouští v dešti.

Tak přišel jsem sem, kde vítr šeptá
a prší stále, déšť v okapu reptá,
Mám něco na srdci a musí to ven
ale neměj strach, jed na to vem,
že rozpustím se v dešti
a ty si hvízdneš, jaké štěstí
když ti co tě maj rádi se rozpouští v dešti.