Ráno

Vyšel jsem ráno z domu
ordinérní začátek
a obloha se zdála nějaká nerozhodná
co bude vůbec dělat

nemyslím si že je to správné
každý by měl znát svoje povinnosti
kdybych já nevěděl přesně co to je
tak bych třeba ani nikdy nikam nedošel
i cesta prý může být cíl
pěkná blbost
toulat se bezcílně mluvit z cesty
řád je řád jako že se jmenuju
no nic abych se vrátil.

Když jsem tak šel kolem rozbitých plechovek
viděl jsem že se pohybují se mnou
trochu mě to mátlo
vidět svoje nohy
jak se střídají úplně pravidelně
zůstal jsem stát a pozoroval v úžasu svoje kráčející nohy
člověk pořád nachází na světě zázračné věci
jenom takové zrození života
nebo i člověka
ani se tomu nechce věřit všechna ta vajíčka a bičíky
jen jestli je to vůbec pravda
dnes si každý může vymyslet cílenou dezinformaci
a tvrdí vám se šťastným úsměvem
že můžete věřit úplně všemu co jste si mysleli
no nic abych se vrátil.

Hýbal jsem se docela slušně
jistá rutina třiceti let
nohy i ruce koordinovaně vlastně to ani není takový zázrak
podívejte se na čolka
ten i plave
i když slyšel jsem...ale kdo ví
mohla by to být nějaká fáma a kdybych ji poplašně šířil
našli by si mě
schovávat to já se teda moc neumím
vždycky je mě kousek vidět
dvacettřicet už jdu a hned je všechno jasné
no nic abych se vrátil.

Chtěl jsem jenom říct že jak jsem vyšel ráno z toho domu
tak začal úplně nový den
teda jako co ještě vůbec nikdy nebyl.

Snad.