Chemie

Vzpomínám na včerejší večer plný vášně. Na bouři erotiky, která se převalila přes náš pokoj a nechala ho v troskách. Cítím laskající prsty, které chvílemi nesměle, až

zvědavě, jindy drze a přímo, prozkoumávaly mé tělo. Cítím vzrušující dotyky dvou pevných hrbolků a hebký samet pod svýma rukama, který se kroutí v dokonalých křivkách

a perfektní harmonii. Slyším vzrušením zrychlený dech a tělo mi opět zaplavuje příjemné mravenčení. Mozek začíná produkovat fenylethylamin a oxytocin a hypofýzou je

uvolňuje do krve. S lehkým červenáním si uvědomuji příjemnou erekci. Letmo pohlédnu na Adélu, ale ničeho si nevšimla. Zatínám svaly a utišují bouři hormonů, které

zaplavují celé mé tělo.
Skrz sklo pronikají sluneční paprsky. Nastavuji jim svou tvář a nechám se jimi mazlit. Přivírám oči a skrz řasy pozoruji střípky světla, kterými se snaží proniknout touto

nečekanou překážkou a chce se mi smát a výskat. Chtěl bych utíkat orosenou trávou, skákat do výšky a smát se a smát. Chemie zaplavuje mé tělo a já se tomu nedokáži

bránit.

SLUNEČNÍ SVIT PODPORUJE TVORBU VITAMINU D.

Přes řasy se derou slzy štěstí a radosti. To se vyplavuje nedbytečný testosteron. Ruce se mimovolně zatínají do syntetické kůže a zase rozevírají pod dojmem těchto

nečekaných zážitků. Svět je tak nádherný.
Výkřik ze sedadla spolujezdce mne vrací do reality. Přes přední sklo vidím zadek otřískané škodovky a letmo zahlídnu ručičku tachometru, která se klepe strachy někde u

čísla stopadesát. Nestačím řící ani A. Mozek sám vysílá adreno kortikotropický hormon nadledvinkám, které vyplavují do krve velké množsví adrenalinu, nonadrenalin a

kortikosteroidy. Srdce začíná tepat zvýšenou frekvencí a pumpovat krev do svalů paží, nohou, zad, hrudi a břicha. Ve stejné chvíli dochází ke vzruchu stehenních a lýtkových

svalů a nohy zadupávají brzdu a spojku až na podlahu. Zároveň se zapojují svaly rukou a stáčejí volant doprava. Mozek rozhodl instinktivně zabočit na jediné prázdné místo v

okolí. Nemám šanci s tím cokoliv udělat. Automobil proráží svodidla a krátkým letem překonává krajnici i s příkopem. Instinktivně(opět na popud mozku) zatínám ruce do

syntetické kůže volantu a čekám na náraz. Ten přichází přesně za jednu sekundu a třicet devět setin od výkřiku. Svět exploduje v záblesku světla. Bláto se rozstříkne na

všechny strany. Auto klouže blátem a stáčí se přitom na bok. Já se jen modlím, aby se nepřevrátilo. Produkci nadledvinkových hormonů provází strach a panika. Nedokáži

logicky a rozumně uvažovat. Konečně se auto zastavuje a vlna strachu opadá. Nadbytek adrenalinu mnou cloumá. Třesou se mi ruce i nohy. Šok pomalu odeznívá.
Adéla vytáčí policii a já zkouším dveře. Nejdou otevřít. Musíme počkat, až nás vyprostí. Pohodlně se opírám a opět nastavuji tvář slunečním paprskům. Tělo mi pomalu

zaplavuje endorfin a v duši se mi usazuje mír. Hned jak nás vytáhnou z auta se rozběhnu po poli a budu křičet z plných plic.