LEDEN (počátek)

Krásní báseň, a nevím co bych jí vytkl..opravdu moc pěkná a já nejsem schopen kritiky:-))

pavijan - Přijde ti, že lidé do života vstupují s jasně definovaným směřováním a každá zastávka je předem určena? Pokud věříš na osud, pak ano. Leden stojí na počátku každého jednoho roku, jako je zrození počátkem jednoho konkrétního života, ne existence jako takové. Jak bys pojmenoval okamžik, kdy ze sebe smrt oddělila život? Já tenhle název neznám, viz. poslední verš-určování času si vymysleli lidé ("čas" ale neexistuje). Taky jsem se rozepsal, promiň. Nedávno jsem četl, že "Báseň je jako podání ruky" a má byla asi studená. Jeanne - Děkuju, to byl účel.. civetta - : ) Hezký den!

Osud je pro mě příliš ošemetné slovo - já bez rozpaků tvrdím, že o něm nic netuším. Možná máš fatální pravdu, možná je vše jinak, fakt nevím a nechci spekulovat. Pokud měl být opravdu chladně utkán dávnou a dalekou Věčností, pak se ve mně cosi rebelského vzpírá. Takto vyprojektovaný osud smrdí rezignací na život, tedy smrdí smrtí. Z toho opravdu mrazí po zádech, ale pro mě nepříjemně ... Ale do takových myšlenkových prohlubní jsem původně nemířil, jen mi některá slova nedávala moc smysl a zněla trošku dutě, ale to ber samozřejmě jen jako můj velmi subjektivní pocit. Vím, že jsem zase protivný, ale přesto Ti upřímně přeji hodně poetické inspirace :-)

Připadne mi to trochu pateticky transcendetální (hrozné slovo, že, ale nemám na prstech jiné :-) - na můj vkus se opakuje příliš neurčitost místní a časová (dávno, odněkud, někam) a ztrácím také souvislost s lednem (tedy kromě toho počátku). První tři verše znějí nadějně, ale pak se to trošku zvrtlo... Ou, nějak jsem se rozepsal :-)

*!

nějak z toho jezdí mráz po zádech...příjemně **

pí er na druhou, matika a statika téhle básně dojme i bezzubé kritikovy dásně :c)