DNES UŽ VÍM ...

Dnes už vím, co jsem tenkrát měla říct

Kdy zahalit si tvář, kdy pravdu trochu svlíct

V šeptající trávě se sluncem nad sebou

Už slzy tak nepálí, polibky minulosti nezebou

V chrámovým tichu toho, co je nejsvatější

Rybník, oheň, les a pampelišky zdejší

Pláče sama nad svým údělem- prý srdce má jen půl

A je tu jehličí a vlhká hlína… a v dálce bzučí úl

Dnes už vím, co se tenkrát po mě chtělo

Však krásný myšlenky zadrželo hříšný tělo

S gotickou elegancí teď mým srdcem rytíř obchází

A les mi o něm zpívá a spolu čekáme, kdy dorazí

Vyplašeně čte si poezii- truchlivá

Schovaná před světem, však doufá,

že se jeden podívá

Znuděná věčnou láskou čeká, sklání se a nesklání

Však když přide jinak, než jak chtěla,

zmateně ho odhání