tři schody

I

pozdní říjnovej večer

v jedný čínský restauraci

všechno červenavý a usměvavej šatnář

osamělej

srdce dost velký pro dcery

který ho opustily

bělavej stín katedrály svatýho václava

dýchavičná olomouc o jedný hodině ranní

tři schody

dvě lavičky

jeden závan podzimního větru

***

ulice brna roztančený v listopadovým dešti

váhavý věže petrova

zvony a úzká lávka nad propastí

milenci na rozbahněným špilberku

vůně listí

a tolik důvodů proč se smát

***

bolavá chodba studentský koleje

náznak úsměvu

a čekání na zázrak

tak do tří hodin ráno

někde mimo čas a prostor

v noci kdy se nedalo

než milovat až do dna

v den kdy i slzy

byly hořký jako vanilka

II

už tehdy ve vlaku když jsem tě nechala stát na večerním nástupišti už tehdy a pak všechny ostatní večery a noci všechny ty hodiny strávený spolu v den kdy už nešlo mít rád víc v den kdy jsi mi položil hlavu do klína usnul jsi a mě to všechno přišlo strašně líto

III

potemnělěj břeh tmavomodrý řeky

kroky rozlíhající se po spícím asfaltu

zbloudilá zoufalá ženská

až moc zoufalá na to že brzo začne svítat

zpátky doma

spící kočka na pohovce dole v hale

dej mi ruku a nech ji dosnít

sen plnej bílejch myšiček