Záhada ztracených ponožek

Nic u nás doma nefunguje. Všechno jede napůl nebo to vůbec nejede. Už mě taky všechno pěkně sere. Lednička mrazí kdy se jí zachce a když se jí zase nechce mrazit, tak se sama odmrazí a způsobí záplavu našeho malýho blbýho jednoho pokoje. Drahýho. Voda v koupelně neteče skoro vůbec, protože nemá žádnej tlak a v kuchyni teče, ale dělá takový zvuky, že si třikrát rozmyslím, než umyju nádobí a taky to hlavně nesmí být v noci, jinak bych se bála. Postel de otvírat jenom z jedné poloviny, protože nejde sešroubovat a tečící pračku nám dával dohromady opravář za čtyři stovky! Když ji opravil, vypadla hadice a vytopila sem sousedku. Stůl mám smontovaný tak, že se bojím do něho bouchnout, že se rozbije. Topení nám začlo topit až někdy v půlce zimy a stejně je mně pořád zima. A to ani nemluvím o kočce, která z uklizenýho bytu dokáže udělat v minutě sajgon. Převrátí kytky, rozbije nádobí, poblije koberec a po tom všem ještě má tu drzost se přijít lísat.

“Budem muset malovat!” Zděsil se. Vůbec sem nepochopila jeho reakci.

Ale co mě dostává daleko víc, je záhada ztrácejících se ponožek. Najednou mám ponožek dvakrát tolik, než bych měla mít, ale přitom žádný nekupuju a Luboš by si taky žádný nekoupil. To vím určitě. Takže ponožek je dvakrát tolik, ale žádná nemá k sobě stejnou. Nejsou v páru. A to je divný. Přemýšlela sem nad tím, kde je chyba. Když je vytáhnu z pračky, už většinou nemají tu druhou. Prostě je pračka žere. Někde tam mizí a objevují se některý, který sem do té pračky určitě nedávala. Nejvíc se množí šedý ponožky. Ale pozor – nejsou zapraný! Určitě ne. Nejdřív sem myslela, že sou v pračce ponožkoví skřítci. Potom sem myslela, že sou tam takový bakterie, který speciálně žerou ponožky, ale jenom jednu a druhou z páru tam nechají. Jejich počínání mi bylo záhadou. Proč teda nesežerou rovnou obě? Ale pořád to nevysvětlovalo, kde se berou ty ponožky, který sem nikdy neměla. Taky mě napadlo, že si Luboš dom vodí návštěvy, který u nás nechávají ponožky. Ale tolik? To mně ňák nepasovalo. A navíc – kdy by to asi tak dělal? Ale pak sem na to přišla! To ta pračka! Jak se rychle točí a rotuje, tak tam vznikají podivný síly... jak bych to řekla... černá díra! Prostě jakýsi překroucený časoprostor, který moje ponožky vcucne a vyhodí je někde ve vesmíru. A třeba to funguje i zpětně. Takže něčí ponožky, který byly vcucnutý jinou pračkou, se zase dostanou do té mojí. Závěr je tedy takový, že moje ponožky plují vesmírem, než si je odchytí zase jiná pračka a dostane je někdo, kdo se tomu taky bude divit. Já už se tomu nedivím, protože v tom mám jasno. Dycky když otvírám pračku, tak se těším, co tam zase bude za úlovek. Ale zároveň se netěším, až tam jednou najdu ufona.