Dívčí tělo krajinou líbeznou

Vlasy jak zurčící vodopád,

protínající hladinu očí,

tůněk hlubokých,

jež napájejí jahodová pole,

kvetoucí tváře.

Nad tou harmonií se vznášejí rty,

dva ptáci v odlesku zapadajícího slunce.

Krček, štíhlý kmen mladé břízky,

její jemné větvičky, ruce.

A bříško, jemná písčitá pláň,

rovná jako lesklá kra,

sahající k jihu do ůdolí,

k životadárnému klínu,

a nahoru k severu, k hrudi.

K horskému průsmyku

vzhlížejícímu ke dvěma vrcholkům

čnějícím nad širou plání.

A stehna,

vlny moře uzavírající to souznění

krásy a spanilosti.