blízko jak ani netušíš

Snad měl jsem říct o větu víc však v hlavě pusto - nezbylo nic. Ač stokrát chtěl jsem říct, že rád Tě mám nakonec tu sedím a verše píšu sám, Tak blízko, jak ani netušíš. Odjel jsem pryč a vlastně odjet nedokážu. Já v duši hlupák tu o moudrosti kážu a tolikrát výsledkem nebylo nic. V samotě umrzám, ve dvou je hic. Chci být snad bez citu a bez života, a trochu okrádám o text Karla Gotta: "Když jsem já byl teknrát kluk a lásky žil jsem víc neb sladší měly zvuk.." Pár milimetrů skla mě dělí od... čeho vlastně? Od smrti? Prý na světě je krásně, a já už jí slovo oslovil. Tak strašně blízko už jsem byl Tak blízko, jak ani netušíš.

---