Už to není, co to bývalo!

Léto sice ještě není, ale snad to nevadí. Tohle jsem napsal jedno léto, kdy se počasí chovalo nemravně a byla zima, až mi to šlo na nervy.

Když jsem se včera, při přikládání do kamen, podíval do kalendáře, zjistil jsem, že má být babí, takzvané indiánské, léto. Nevím jestli sluníčko zapomnělo, jaké léto bývalo v dobách indiánů, anebo jestli se z jeho strany jedná o nějaký protest. Nechci sahat do svědomí našich ekonomických ministrů, ale mám je v podezření, že sluníčku snížili dotace na svícení a ono teď stávkuje. Ať tak či onak, musím konstatovat, že to počasí už dávno není, co to bývalo. Protože léto je málo teplé, zima příliš studená, déšť moc kyselý a vůbec. Meteorologové dokonce tvrdí (a ti to musejí vědět), že to tak teď bude celých dalších padesát let. Takže se máme na co těšit. A není to jen počasí, s čím to jde od deseti k pěti, a jakoby to ještě nestačilo někdy i ke čtyřem. Jen se schválně zeptejte někoho staršího. On vám jistě rád poví, že dřív to bylo, no prostě paráda. Tak například, údajně za Rakouska-Uherska deset deka salámu, to bylo něco salámu a ne jako dneska. A rohlíky? Rohlíky, darmo mluvit. Ještě za dva dny teplé. V těchto požehnaných dobách byla mládež ukázněnější, dívky krásnější a pivo pěnivější. Proto není divu, že člověk, který měl tu pekelnou smůlu, že se narodil do této prohnilé doby, si stále častěji klade otázku: Jak to vypadalo v době před Rakouskem-Uherskem? A jak před dobou před Rakousko-Uherskem? A jak před ní? A jak to vůbec vypadalo na počátku lidstva? To musela být krása. Proto se člověk začal věnovat archeologii, hrabal, kopal, hledal, pátral a stále nebyl spokojen. Až jednou konečně našel co hledal. Nejstarší, dosud objevený nápis až ze starého Sumeru, anebo možná ještě starší. Šťastný nálezce nedočkavě odstranil nánosy písku staré tisíce let, aby odkryl alespoň začátek textu, v němž nám Sumeřané, nebo možná někdo ještě starší, zanechal své poselství. Hltavě začal číst první větu: „Už to není, co to bývalo!"

---