Skákal pes přes klasiky

Česká lidová:

Skákal pes přes oves,
přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouku.

A jak by to (možná) pojal...

... Vítězslav Hálek:

Můj Bože, jaká nádhera,
ty zlaté klasy ovsa.
Hle tamť, přes louky zelené
veselý pejsek hopsá.

Zdeť v klobouku má myslivec
co diadem vetklá pera
Jaký Ty's velký umělec,
jesť to Tvá přenádhera!

... K. H. Mácha:

Po polích přímých dálných lánů,
po luzích vláčných zelených
uhání psíček, lehký vích,
dalekosáhlým během svým.
V korunách vzrostlých nad jeho hlavou
vítr si pohrává s větvovím.
Viselce tělo tam teskně tlí,
beránky bílé do dálav plavou.
Z odění zeleného už jen cáry
a pohled planý v prázdno plyne,
bezvolně stoupá, kam z lesů páry,
odnášen vánkem bez cíle.
Pro lásku žil a pro ni hyne.
Viléme, Hynku, Jarmile!

... Edward Lear:

Jeden pitbul z Olomouce
skákal na zelené louce.
šel za ním hajný
a že byl tajný
pes ho sežral na palouce.

... K. H. Borovský:

Přiskákal pes ovsem, lukou,
nese v hubě psaní,
to mi píšou páni z Vídně
hezký pozdravení.

Za ním sem jde mysliveckej,
říšskej žandarm k němu,
že mi komis darovala
urlaub ve Brixenu.

... Vítězslav Nezval:

Oves a lány, kosy svíííst
Hrábě. Polonahé ženy
Bouda je áčko
Řetěz přetržený
Kulovnice, kroky, klobouk
A pera, mocné zbraně
Vepředu vořech
Hop, hop, hop
Řetěz a laně

... Jiří Žáček:

Jestliže zdravý pes
poskakuje ovsem,
je to celkem prima věc.
Pokud však myslivec
dělá totéž - ovšem,
je to blb a pitomec.

... E. A. Poe:

Chladné noci únorové ve hvozdu, jenž Temný slove,
bloudil jsem předlouhé míle, opustiv již dávno dav.
Tu v měsíčním polostínu spatřil jsem, jen na vteřinu,
hostinský dům potemnělý. Sním? Či hlady nejsem zdráv?
Na vývěsním štítě stojí: "Vrahův blaf".

Uvnitř není nikdo více, jeden stolek bez lavice,
slabé světlo jedné svíce halí místnost v tmavý háv.
Cítím zrak, jenž na mne hledí: v nejtemnějším koutě sedí
zchromlý pes, již olysalý, černý vlkodav.
V menu řádek jediný je: Vrahův blaf.

Psisko povědomé zdá se - je to ten, co v mladé kráse
po polích a po lukách se nosil s lesním jako páv?
A ta krčma, věřím tomu, stojí v místech jejich domu,
pomalu tu chátrá v čase, jenž dovršil bědný stav.
To snad okenice skřípou: "vrrahův blaf".

Živé duše však tu není, jenom v kotli cosi pění.
Již jen krůček k rozednění, když jas svíce náhle ztmav'.
Průvanem mi kolem očí proletělo pírko sojčí,
co nosíval za kloboukem onen lesník, Jaroslav.
Svíce zhasla. Zlověstné zní: Vrrrahův blaf.

... Jan Vodňanský:

Myslivce i jeho psa
naučil jsem zahopsat.
Jak si hajní pohopsají
Poznají hned koho psa jí.

... Francois Villon:

Ach Asto, sladká čubičko,
kráskou všech psů jsi byla kdysi.
Přes pole, louky, Astičko,
za tebou táhli jako krysy.
A stejně žádný neužil si,
ocit' se s tebou v divném spolku -
na zdi dnes jeho kůže visí.
Čert aby vzal tu čubčí holku!

Ach Lili, sladká holčičko,
kdeže jsou dnes tvé hladké rysy?
V šantánu, líčko na líčko,
Za výstřih růži dala jsi si.
Na stole chtěla's plné mísy -
já propil psa i kamizolku,
a stejně potom řeklas: Jdi si!
Čert aby vzal tu čubčí holku!

Ach Lili, malá kurvičko
každičkou noc jsi byla čísi.
Dávalas jenom maličko
a brala svraby, syfilisy.
Skrývej teď svoje strupy, hnisy,
a sedej u prázdného stolku.
Dnes se mnou každý přisadí si:
Čert aby vzal tu čubčí holku!

Poslání nechť z básně čiší,
vpálím je hned a bez okolků.
Nahlas, ať to každý slyší:
Čert aby vzal tu čubčí holku!

... Vladimír Majakovskij:

Temným lesem
    hordy
        vlků
A před nimi
    hop
        skok
            hop
                a hop
psík bílý
        veselý
s nadějí
    jiskrou
        v oku
Však jistě!
    po jeho boku
Myslivec
    Chrabrý!
        Bohatýr!
Švihácky
    zatočený knír
Vintovku
    v ruce
        ratata bum!
Na čapce
    hvězdu rudou
Výstraha
    černým psům
    co byli
        jsou
            co budou
Ať přijdou!
    Jejich vina!
        Ať z nich zbudou

    rozbité kosti
    krev
    a žluč
    jedy a zlosti
    žlutá slina
    a černý chlup
    a trouchnivina

Ať si jen přijdou!
    Jejich věc!
Práchnivé cáry jejich
    potom
        dup
            dup
                dup
    do země hrdou
                botou
Zašlape
    sokolík rudý,
        myslivec!

... Václav Hrabě:

Má malá antikvární krásko barmanko Lucie
zašitá snad už navždy v oprýskané Axe na Perštýně
Přines zas něco ze svých pokladů zpod pultu
Ještě aspoň jednou Skákavého psa
Nebo ten tvůj Ovesný dryák
Aspoň rum
A nalej si taky
Sedni si ke mně Zahrajem si zase zelenou louku
                                       nebo domino
Budeme vzpomínat Tak krásně se mi s tebou
vždycky vzpomínalo
Na instalatéra Bedřicha S natrženou harmonikou
vždycky vyhrával v pasáži Jalta
odrhovačky z tingltanglů
                 večer po šichtě
Na tu slečnu z rohu Perlovky Jak šilhala
Na jednoho fízla a jeho notes a jak mu tady někdo
                                       šlohnul tužku
Na tvýho chlapa Já vím žes mu nelhala
Na tu soudružku
      co ti vždycky v únoru lepila vlaječky do výlohy
Na zedníky co látali díry v Týnském chrámu
                       hned v květnu v pětačtyřicátém
Na Kainara a Milese Davise a sedm primabalerín z Opery
Na ty jejich
          nohy
Na profesora latiny co měl brýle vyspravené drátem
Na hluchého Václava Na jeho francouzské hole Jeho slepou mámu
Na jednu bláznivou holku

No tak přines aspoň myslivce
A pero
ubrousků
je tady
     dost

... Karel Šiktanc:

Skákal.
Skotačivě skákal.
Rozpustile. Z dlouhé chvíle.
I přehopsal, co kde potkal.
Louku. Pole. Role.
I oves.

"Stůj!", kráčel za ním.

Nezastavil. Sledoval jeho psí krásu,
v zářném jasu lad těch skoků,

vlny vlasů. Kůži, která za pár roků
zahřeje v bederním pásu. Nezastavil ---

Skákal.
Rozpustile, z dlouhé chvíle.
Přes louku. Pole.

"Stůj", volal za ním.

Nezastavil. Sledoval ho. Jak by víla
skotačila v svitu Luny na palouce

nahá. Ladná. Klobouk z týla
odsunul si. Srovnal pírko. Zvolna nabil ---

Nezastavil.