Cizinka

CIZINKA Připadám si cizí ve světě svých čtyř stěn hořících kresbou pavučin. Na stropě se usadil anděl: „Jsi cizí,“ šustí jeho křídla. Já vím, že jsem. Jsem bílá jako křída, co zůstává za nehty. Za nehty prstů hladících krk kytary, hledajících její tep. V rytmu motýlího dechu, v křiku padajících hvězd, v myšlenkách rostoucího mechu – – všude hraje její krev…. Na římse tančí Salome, andělovu hlavu na rozpáleném plechu, provokuje Boha krokem mámení, provokuje jiskrou touhu plamene. Stěny hoří Nejen kresbou pavučin, Už nešustí křídla anděla. Byla jsem cizinkou, Salome… a jen ty jsi to věděla.

---