Nádherné povolání

     Většina lidí by chtěla být slavná. Ne tak Stupohlíd. Stupohlíd byl opravářem telefonních budek a přivydělával si jako opravář osobních letadel.

     Byl velice šťastný, sehnal-li po měsících čekání nějakou práci a ihned se do ní pustil celou svou malou osůbkou oděnou v neustále čisté a nažehlené montérky. Měl-li práci hotovu a jiné nebylo, krátil si čas četbou příruček o telefonních budkách a malých osobních letadlech, které si chodil půjčovat do knihovny. Zavítal-li při hledání některých starších publikací také ven z technického oddělení, neubránil se a vypůjčil si krásné knížky od jemu nic neříkajících autorů jako Dostojevsky, Hrabal, Kundera nebo Hemingwey. Moc rád si četl ta slova a věty, kde marně hledal něco techniky, přišlo mu to zvláštní, nerozuměl ničemu, ale hrozně rád trávil takto dnynež zazvonil telefon, on oblékl své montérky s puky a odjel pomoci někomu, kdo si bez něj nevěděl rady.

     Zvláštní, přečetl více než mnoho profesorů a přesto nebyl proti své vůli vzdělán. Byl moc hloupý, ale moc šťastný. Nechtěl nic, než opravovat telefonní budky a soukromá letadla.