KOUŘ

Kouř se tiše a s grácií proplétá
chodbou s rozcestím do dvou síní
kde s rozkoší v extázi rozkvétá
v květ-plod sladký a bolný síly
proplouvá proniká stěnami dále
tam přidá se prolne v tunýlcích
malých s tokem bez konce stále
se valícím labyrintem živých
bytostí které on a oni jeho milují
a jede s ním veze se cestou
jenž v každý jejich kout se pojí
v nekonečném objetí a v každou
 skulinku zavítá míříc však
vzhůru ke smyslu své existence
vypadající jako šedomodrý mrak
v tenké chycený schránce
- rozplyne se v ní znajíce tajemství
že on  je vpravdě kouř-spasitel
zrak vnitřní každému otevře a ví:
„Byl zachráněn další přízemnosti trpitel“.