Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Touha

11. 03. 2003

875

Autor

Šíšinka

Padli jsme vysíleni smíchem

na zem zneuctěnou hříchem,

do nás se vkrádá uvolněné napětí

a ty se stáváš a chceš být mou obětí.

Slunce mi vypaluje na záda

znaky co jsou jak záhada

v těch nejjasnějších barvách.

Snažíš se je rozluštit

tím nejkrásnějším způsobem,

z prstů klíče vytvořit,

odemknout bránu něžnostem.

Na oplátku tobě zase

nakreslím já na prsa

labyrint, co možná zdá se

konečný jak nebesa.

Společně pak najdem

ten vytoužený cíl,

co po celou tu dobu,

tak blizoučko nás byl.

Kolega

25. 04. 2004

Dát tip

Zde bych napsal to samé jako minule. Konec není podtržením myšlenky.

Zolo

02. 04. 2003

Dát tip

Jinak TIP! Skvěle napsané, máš talent!*****

Zolo

02. 04. 2003

Dát tip

Na oplátku tobě zase nakreslím já na prsa labyrint, co možná zdá se konečný jak nebesa. atd. Och. Bože, to jsem neměl číst! ;))) Jsem hroznej, já vím ... Ber to s humorem! ;)

Šíšinka

02. 04. 2003

Dát tip

Budu se snažit a díky za poklonu. Moc mě to těší. ;))

Dovolím si hlubší kritiku. Začátek, první sloka, tedy expozice je temná a budí strach a nějak mi nerezonuje s tím, co se odvíjí od druhé sloky, ... Kdybys to někdy v budoucnu recitovala nebo vydávala, popřemýšlej, jestli byse Tvé dílko neobešlo bez První strofy. Smíchem - hříchem Napětí - obětí Jaksi mi k tý básni ta první sloka nesedne, ...