Tvrz samoty a nevědomosti

Bylo to chvilkový zklamání.Určitě ale ne všema a taky ne ve všem.

Uzavřít se tak do své pevné tvrze, daleko od lidí. Možná chovat se až příliš drze, ale vždyť nikdo nic nevidí. Zřít vše jen matně,v mlze, to ať mi každý závidí. Říkají,že samota tíží, mě však přináší radost. Vím,že k mé samotě se nikdy nepřiblíží zlá lidská povrchnost. Pro samotu žít, nepoznat lidskou zlobu. V sladké nevědomosti být po všechnu vyměřenou dobu. Možná jen tak se dá šťastně žít a snad i zemřít...

---