Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePROKLETA
14. 03. 2003
1
0
630
Autor
jeorenny
Prokletá? Jsou to pouhé spekulace. Prokletá? V době mobilů, televizí, aut a všemožných vymožeností moderního světa? Přijde mi to divný, ale všecko tomu nasvědčuje. Jak to teda bylo?
a vytrpět. Tak je jen JEHO!
No, ale ona lásku nebrala tak vážně, během tohoto vztahu stačila poznat už pár dalších protějšků. Nebrala to jako „nevěru“. Nevěřila na nevěru. Není tady, na světě, přece jen pro jednoho člověka. A stejně brala i ostatní. Vysvětlovala mu, že může poznávat jiné ženy, pokud se vrátí. Ale on to bral jako podraz a často kvůli tomu trpíval. Jeho žárlivost překračovala mezí. Vadilo mu, když šla ven nebo jela s kámošema na víkend za Prahu. TOHLE ne. Tohle ji tak nudí! Vzepřela se proti tomu a začalo období hádek.Ona se nerada hádá, tak spory řešila vysvětlením situace z jejího pohledu a pak pouze naslouchala
a nechala ho, aby si to uvědomil sám.
Čas plynul a ona mezi svými blízkými objevila člověka, co život viděl stejně „neformálně“, neplánovaně, spontánně. Zamilovala se do něj tou nejhlubší láskou. Bylo to její nejšťastnější období. Rozloučila se s léty strávenými s žárlivostí jejího přítele téměř
ze dne na den. Bála se to udělat, proto tak spěchala. Poté celé své srdce věnovala novému spontánnímu vztahu. Podle ní to bylo dokonalé. A taky možná chvíli bylo. Ale čas plynul.
Ona se na něj upjala. On ji učil žít ze dne na den, radovat
se z každé myšlenky, ale byl pořád sám sebou. Sám se rozvíjel dál. Ona ho chtěla dohnat, aby mu lépe porozuměla, ale nedařilo se jí to. Bez něj byla smutná a chtěla mu všecko říct,
o své lásce, o citu. Ale jakmile byla s ním, smutek zmizel, cítila se tak šťastná, zahrnoval ji svou pozorností, ta lásku tu pro
ni přece jen byla.
Nevím proč, ale on ji jednoho dne opustil. Vzala to statečně
a ještě pár týdnů vztah s ním udržovala plně aktivní. Pak to pohaslo. Každý se vydal svou cestou, každý je teď jiný člověk.
A ona hledala dál. Našla dalšího muže, co ji mohl naučit něco nového. Avšak i ten po chvíli přiznal lásku k někomu jinému.
Zničená bloudila světem dál. Opět mezi svými kamarády našla jakési tušení šťastného konce. Rozhodla se nikam nespěchat, ale zároveň si nepřipustila tohohle člověka ztratit. Byl vůči ní uzavřený. Patrně neměl ani tušení, co se v ní odehrává, když byli spolu…
no, nemá asi cenu pokračovat ve vyprávění, dopadlo to stejně jako vždy - je sama.
Teďka se naskýtá otázka, jak je to s tím prokletím? Co když ji její první přítel po tak nečekaném rozchodu proklel. Proklel ji jenom tak, v sobě, ale myslel to tak upřímně a čistě, že to opravdu zafungovalo a ona nikdy nenajde to, po čem tak touží? Asi to moc řešíJ