Vlkodlak

V husté srsti se odráží měsíční svit,

tmavé oko jiskří ostražitostí a nenávistí,

ostré drápy se skrývají v zaťaté pěsti.

Ve světle úplňku tiše kráčí lesem,

shrbený a vyčkávající,

na kořist, jenž nebude dost opatrná.

Zbytky rozervaného oblečení mu visí kolem krku,

vše co může dokázat, že byl a znovu bude člověkem,

až úplněk měsíce znovu pomine.

Temné zavrčení se prodere z jeho hrdla,

a čenich, jenž se již nedá nazývati nosem,

větří a zkoumá vůně lesa.

Zářícíma očima bystře projíždí okolí

a čeká....................

Čeká na návrat mezi ostatní,

on..........Vlkodlak.