Jdem

ale jo, člověče. To chápu. I jsem to zažila(v podstate jako všechno:) brouka pytlíka mi říkají).ne, bez hloupých vtípků, které nejsou vtipné. Máš pravdu. To je příklad mé sestry. je to pro ty lidi hrozné. my, co nemáme problém s komu nikací s kýmkoli(neříkám, že je vždy pozitovní) to ale moc neznáme. Jasně, sem tam rozmetané iluze rodičů, kteří mi nasadili masku vzorňačky ale to jsou malé věci oproti tomu žít takhla celý život. asi to je o tobě. podle všeho. ale to je moc osobní:)

je to v podstatě o tom, že se (jisté %) lidi necítí tou bytostí, jako kterou je vnímají ostatní lidé, nedokážou to překročit, jsou jako v pasti sebe sama nebo spíš masky, kterou si na nich představují druzí. pak se cítí rozdvojeně. jakože jsou uvěznění uvnitř někoho jiného, kdo vlastně ani neexistuje. no, asi to neumím vysvětlit... (ale i tak jsi mě potěšila :o)))

tak svůj pomník nebo cizí hrob? vysvětlit, prosím... Jinak je nádherné, jen ten poslední řádek mě zmátl. Úplně tě vidím, vážně. *

A kam dál? Jak dopovědět pocit…?

---

|||-_-|||