spirála

Prší mi do očí světlo,

svůj deštník rozevírám.

Švihadlo z vlasů se spletlo

a já jen tupě zírám.

Na pruhy letící spirálou,

červenobílá perspektiva.

Na černou višeň přezrálou,

kolem vše, již se stmívá.

Nastane noc a hvězdy v ní,

v tenký proud řeky se stočí.

V uších mi jejich hudba zní,

najednou zmizí mi z očí.

Mraky je stínem zahalí,

obtočí svou dlouhou krajku.

Však i v mé mysli se míhají,

spím, slyším jen jejich bajku.