Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJaro...
13. 05. 2000
1
0
699
Autor
Pidoki
Co dal psat, ani nevim snad jen toto:
Konstantinidisová
16. 06. 2001
Slávek to řekl přesně
doufám, že nejpozději zítra najdeš pokračování pro svůj příběh…
Žiješ v oné samotě, jež je bolestná v mládí, ale lahodná v letech zralosti...
...a tak nečekej na to, až "dozraješ", a hledej dál, tak jako ona, tak jako já, tak jako někdy lidé Boha...a věř! Věř tomu a věř sobě..., protože potom - ne třeba, ale určitě(!) - ... však víš :-).
Ještě malá poznámka: Dnešní bolest je součástí zítřejšího štěstí...a zítřejší bolest je součástí dnešního štěstí.Každý by JI(Jeho? Přítele?Kamaráda? Milenku?) chtěl poznat, ale jen málokdo je ochoten za to zaplatit...
A nejen za tu upřímnost máš Tip! Tohle psalo Tvé srdce, kamaráde...
Tento text na mne dýchá vším, čeho se lze v začátcích poetování dopustit "kvítí - svítí" jaro, láska, samota... beru si hvězdičku, tady neztak svítí sluníčko až moc :-)))
láska? co je, snad pírko ptačí
jaro a léto. Období největší lásky a největší samoty..