Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NETYPICKY NA POUTI

26. 03. 2004
4
0
2342
Autor
fungus2

Jednoho dne mě to zlákalo na právě probíhající pouť. Mou pozornost hned upoutala střelnice. Když jsem se dostal  k pušce, uvědomil jsem si, že střelba není moje silná stránka, ale přesto mě to nikterak  neodradilo. A tak jsem cvičně vystřelil. Chtěl jsem si  jen tak  pro zkoušku vystřelit do vzduchu, ale při stisku  spouště se puška v mých rukách nějak smýkla a o něco dále stojícímu muži spadla s hlavy čepice.

„To byla jen zkouška. Zdá se,  že vám puška funguje,“ řekl jsem muži za pultem, který na mě zděšeně hleděl. Já si ho moc nevšímal a snažil jsem se nabít pušku. Nějak se však ohýbací část pušky zasekla. Úderem o hranu pultu se mi jí nejen nepodařilo narovnat, ale naopak ještě více rozložit.

„Co blbnete!?“ rozkřikl se muž ve střelnici.

„No, nějak se zasekla. Nevadí. Mám sebou prak,“ řekl jsem a vytáhl ho. Dva kameny se mi podařilo odpálit pomocí gumy. Pak muž přeskočil naštvaně pult. Bylo jasné, že je to kvůli mně.

„Promiňte, já si najdu ty dva kameny,“ sdělil jsem mu a obratně se přemístil za pult. Nepodařilo se mi odhadnout dopad. Nohama jsem narazil do zadní stěny střelnice. Co mohlo, to spadlo. Muž zařval a skočil za mnou. Také poněkud neodhadl svůj přeskok a střelnice se znovu otřásla. Jedině rychlý útěk mohl být mou záchranou. Muž po mě sice střílel, ale díky mému kličkovaní mě netrefil.

  Zastavil jsem se až před centrifugou. Tahle atrakce mě zlákala a zanedlouho jsem seděl v jedné kabině. Nějaký muž mi vynadal, že nejsem připoután, ale když odešel, tak jsem si nepříjemně tlačící popruh odepnul.

„Tady přeci nejsem v autě,“ pomyslel jsem si a zadíval se ven. Kabina se dala do pohybu. V prvních chvílích to byla docela nuda. Pak se vše ale začalo zrychlovat. Byl jsem zvědav,  jaký výhled skýtá kabina. Vyklonění nebyl zrovna moc dobrý nápad. Málem mi ulétly vlasy. A zrovna se mi také podařilo nafouknout žvýkačku. Obrovská bublina splaskla a zcela se mi takhle přilepila na obličej. A tak jsem začal vidět vše špatně. Přitom jsem se všelijak v kabině přemísťoval. Když splasklá žvýkačka částečně opustila můj obličej, došlo mi, že částečně vlaji mimo kabinu.

„Halóóóó…zastavtetóóóóó….,“ rozkřičel jsem se, ale asi mě nikdo neslyšel. Pak jsem  náhle zjistil, že svištím velkou rychlostí vzduchem. Místem dopadu byla střecha nějakého stánku, který nevydržel a rozložil se.

  Poněkud otřesen jsem seděl v jeho troskách a jedl perníkové srdce a přitom se zpod trosek ozvalo: „Pomóóóc…zemětřeseníííí…“

„To chce klid a perník v hubě!“ zvolal jsem, aby se poté vynořila vedle mne prodavačka, která se tvářila vražedně.

„Já ti dám perník!“ rozkřikla se a mně nezbylo nic jiného, než se dát na úprk, který skončil před další atrakcí. Opět se mi zalíbila a já se zanedlouho usadil v obrovské věci připomínající labuť. Mé pozornosti neunikla páka přede mnou. Brzo jsem díky ní prudce klesal a stoupal, až mi v jednom okamžiku došlo, že jsem ji urval.

„Sakra! To je ale nekvalita,“ napadlo mě a páku jsem zahodil. Někdo dole zařval.

  Točení dokola se začalo zdát dlouhé nejenom mně, ale i ostatním. Už mě to taky nebavilo a rozhodl jsem se slézt po tom, na čem byla labuť přichycena. Slezení po železné konstrukci se podařilo. Pak jsem si to namířil ke kabině,  ze které se ovládala atrakce. Na židli seděl muž, který měl bouli na čele a byl poněkud mimo. Snažil jsem se atrakci zastavit. Bohužel se po mém zásahu ještě více roztočila. Pak labutě chvíli byly nahoře a poté zase dole.

„Vydržte! Snad se mi to teď podaří zastavit!“ zvolal jsem na ty v labutích, kterým se měnila barva obličeje dozelena. A vskutku atrakci se mi podařilo zastavit.

„No, vidíte. A měli jste zážitek, jako byste jeli po horské dráze,“ řekl jsem jim, ale to je ještě více rozčílilo. Pak pro mě nastal úprk  před rozkřičenou skupinkou lidí, jejíž počet zanedlouho mnohonásobně stoupl.

   

 


andromeda
04. 05. 2004
Dát tip
Mně se povídka moc líbila!!!! Hlavně ta první část o tom střílení...zasmála jsem se, dík za to, smích je lék...TIP

fungus2
04. 05. 2004
Dát tip
Děkuji. Přesně proto takové povídky píši.

Hermann
13. 04. 2004
Dát tip
keď si takto doma čítam Tvoej poviedky z počítača, sú skvelé a vždy sa pri nich nasmejem a i táto sanevymyká z Tvojho rámca a je dobrá...zábavná, ľahká, taká správne a dobre svojsky uletená...tvoj štýl sa mi páči. Ale je tu to ale...Máš síce veľa poviedok, prečítal som si iba 10.z nich, no zdá sa mi /hlavne v týchto novších/, že sa trošku začínaš v nich opakovať....Prostredie je vždy iné, ľudia iní, ale spôsoby sú rovnaké...Vždy je zápletka , že niekto si ide normálne niekam...na vlak, do cirkusu, na lyžiarsky zájazd, na hríby a pod. a vždy to dopadne inak a vždy prežije čitateľ kopec srandy...Je to dobré, ale ak si človek toho prečíta viac, a vníma to viac, tak to nájde, že sa tam začínaš trochu opakovať...Vieš skvele vykreslovať situácie a máš dobrú predstavivosť o ľudoch o činoch, o životných normálnych veciach...Len sa bojím, aby Tvoje poviedky nesklzli do stereotypu a takého akéhosi záchytného bodu, že vždy je na začiatku niektko , čo chce niečo normálne a pritom urobí taký chaos na ceste za tým, čo chce až ho chvú všetci doslova zabiť....Ak si to zobrerieš, tak Tvojim poviedkam hrozí to, že sa budú meniť len postavy a situácie, ale pricíp zostane rovnaký...Chápeš? Nič v zlom a píáčia sa mi až veľmi, len Ti toto píšem, lebo nechcem aby som si čítal Tvoju novú poviedku, ktorá už bola napísaná predtým len pod iným názvom, s inými menami postáv a v inom prostredí, prtože objavil som tam tri hlavné body...Začiatok-Niekto chce niečo, vyberei s niekam a má normálny cieľ...Stred- na ceste za cieľom sa mu prihodí veľa komických situácií ale takých smiešnych, že sa človek normálne smeje keď to číta a pôvodný jednoduchý cieľ človeka sa zmení na niečo úplne iné... a Záver- Každého si potom postava znepriatelí...Takže asi takto...Len som Ťa ako kritik a tiež ako spisovateľ upozornil veľmi uprimne a priateľsky na to, že hrozí Ti, že sklzneš do stereotypu....Za túto povieku Ti dávam tiež Tip a vedz, že tak často tipy nedávam....Hermann

fungus2
13. 04. 2004
Dát tip
Chápu tě. Asi jsem se v netypických dostal do vyjetých kolejí.

KayTee
26. 03. 2004
Dát tip
Jo tak tos byl Ty? A já si říkala, co za blbce to tam lítá ;o))) hezký, čtivý ;o) *

fungus2
26. 03. 2004
Dát tip
A sakra. Teď se to provalilo o))) Díky.

maia
26. 03. 2004
Dát tip
Chlapce, ty si hotova pohroma. :-) * Pozeram, ze tych poviedok tu mas neurekom. Nelenis. :-)

fungus2
26. 03. 2004
Dát tip
Děkuji. Já ne. To pan Netypický-rozruch zaručen, vždy a všude.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru