Sv. Terezička

Hlas šílenství se ozývá z různých stran. Následující řádky jsou sice z mé hlavy, ale o podobném příběhu psali v Reflexu. Terezy, prosím neuražte se, jméno je pravdivé.

Vznášelo se to na okraji mého vnímání. Hustá mlha halila její tělo- tělo plné hnisajících ran, tělo nelidsky hubené. Morda- tak špičatá, skoro jako krysí a spalující žár rudých očí. Nevidím ho, ale vím o něm. A teď zas...slyším ty vlaky... jeden, druhej, třetí.. Počítám, že už neusnu. A zas tam je, na okraji mého vnímání, nebo už je blíž? ..je mi čtrnáct let a jmenuju se Tereza, ale říkejte mi Svatá Terezička. Nemám kamarádky, do školy nechodím- je to zbytečné. Když mi bylo šest, tak se stal zázrak, z nebe ke mě shlédnul náš Pán a pověřil mě úkolem. Víte nejsem normální holčička, jsem vyvolená. Chodili jsme každý den do kostela, kde jsem si povídala s Ježíškem. On mi řekl, že budu jeho nevěsta a já jsem mu oddaná duší i tělem. Do kostela teď chodím sama a bydlím u babičky, protože rodiče jsem už spasila. Ježíšek chce ještě babičku. Již měsíc churavím a asi před týdnem jsem i kašlala krvičku. Pan doktór říkal, že to je ňáká tuberklóza. To byla opravdu skvělá zpráva- brzy budu u Ježíška. Pana doktóra jsem jsem spasila nožem, babička, když to viděla, tak upadla do mdlob. Tak jsem ji přivázála k postýlce a teď zapálím dům... už jdu Ježíšku... už jdu k tobě...

---