Stmívání

Noc - věčná majitelka tmy... Vylévá červánky někam pryč. Jsou jak krev, krev z lásky.

Miláčku, miláčku vstávej, už další lež ve snu nehledej, tak přitul své tělíčko ke mně, dokud slunce se dotýká země a noc je ještě mladá. Přitahovaly mě a rdousily, temné závoje mlhy a kde jsi ty lásko? Vidím jen temného snu kruhy. Miláčku, miláčku vstávej a vroucně a vášnivě mě objímej, vždyť měsíc je jen vysoko a noc je ještě mladá. Teď obrys se ve tmě zavlnil, je nejasný a rozstřepený, ale mé srdce láskou naplnil, neboť vedle mně ležíš ty. Miláčku, miláčku vstávej, už další lež ve snu nehledej, tak přitul své tělíčko ke mně, vždiť slunce se dotýká země a noc je už stará. EP: Paprsky slunce začaly pronikat noční oblohou a rozbily ji, jako nějakou nekonečnou skládačku. Noc odešla.*

---