Okroužkovaní

Tak jsme se navzájem okroužkovali – a teď? Ty prstýnky nám nijak nepomohly..

Copak jsi fakt věřil tomu, že tím naše láska zesílí??

Vždycky jsem myslela, že to bude navždy – ono už samo o sobě to zní tak odporně sladce, že se mi zvedá žaludek.. Věřit, že něco bude navždy – tak to bylo na dlouho a bylo to nádherný ale co víc?? Proč se to tak změnilo? To jsme se tak moc snažili? Tak moc jsme se milovali až už to prostě víc nešlo? A tak ta láska praskla jako přefouknutý balónek na pouti..

Děkuju – ještě teď jsem rozcuchaná.. ale aspoň, že ten fičící vzduch osušil slzy.

Chvilku jsem se bála, že z toho bude tornádo, ničící všechno okolo sebe – a ještě víc než jsem se bála jsem v to doufala.. Byla to poslední důvěra v osud a jeho znamení– zpráva, že patříme k sobě a v zájmu zabránění přírodní katastrofě spolu musíme být dál šťastní..

Ale ten vzduch, co utekl z balónku, se prostě jen poklidně ztratil do atmosféry... A pak..možná pak do prázdna.. Znamení se nekoná...

A my? No už nejsme spolu

... jen na fotkách pořád jo.